Zdeněk Kašpárek: Bílé miminko nám otevřelo cestu k místním lidem
K rozhovoru jsem se se Zdeňkem Kašpárkem setkala v jeho domovském sboru AC CBH v Plzni, který má prostory nedaleko hlavního nádraží. Přesto mě nechtěl nechat bloudit a ochotně mě vyzvedl přímo na nástupišti. Už během cesty do sboru ochotně odpovídal na mé otázky a jeho ochota neumdlévala během celého více než hodinového povídání, ze kterého mi bylo jasné, že oba i s manželkou jsou těmi správnými lidmi na správném místě.
Audio pouze pro předplatitele
Jak jste se dostali do Thajska?
Původně jsme s manželkou chtěli jen vycestovat někam do zahraničí za zkušenostmi a naučit se angličtinu. Než jsme se vzali, objevil se ve sboru ředitel Nehemie Leoš Cásek, aby inicioval modlitby za nějakou konkrétní zemi, kterou by si sbor adoptoval k modlitbám. Vybrali jsme si Čínu, za kterou jsme se modlili asi dva roky. Po svatbě jsme si řekli: Proč to nespojit? Jet do zahraničí na zkušenou a pomoct v Číně misijním organizacím s projekty. Začali jsme se o Čínu zajímat víc. To trvalo asi další dva roky. Mezitím jsme přemlouvali náš sbor, aby nás pustil, a Nehemii, aby nám důvěřovala, protože jsme v té době byli nejmladší, kdo se o misii zajímal.
Thajci se stále tváří, že je všechno v pohodě, ale zpětně se dozvíte, že jste někoho urazili.
Kolik vám bylo?
Asi dvacet tři, manželka ještě mladší. Všichni si mysleli, že to je nějaký náš vtípek a že to neklapne. Nakonec jsme byli připraveni jet, jenže přišel ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
