Zbraň teď mám stále nabitou (příběh čtenáře)

(Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.)

V důsledku mého umístění do výchovného ústavu jsem ale se skiny skončil. Strach jsem neměl, i když v pasťáku o mých akcích se skiny věděli. Později jsem skončil ve vazební věznici kvůli ublížení na zdraví a od soudu jsem odešel s podmínkou. Nedokončil jsem vyučení na stolaře, i když jsem měl dobré hodnocení.

V dospělosti si mě všimli drogoví dealeři a dělal jsem jim osobní ochranku před zloději, kteří se snažili jim ukrást drogy nebo peníze. Zároveň jsem kradl, za což mě později odsoudili. Skončil jsem ve věznici Jiřice, kde jsem se poprvé potkal s věřícími vězni. Do té doby jsem se modlil, jen když jsem něco potřeboval. Když jsem ale u spoluvězňů viděl, jak jim život s Bohem pomáhá, ptal jsem se jich na jejich zkušenosti. Jak se to dělá, abych mohl Boha přijmout, aby se mi život zjednodušil. Pochopil jsem, že nás Bůh učí milovat tím, že nás obklopí lidmi, které je těžké milovat. Jeden večer, když jsem byl na cele sám, jsem si klekl a vyznal jsem Bohu vše, co tížilo moje srdce, plakal jsem a taky sliboval. Přiznal jsem svou vinu a přijal Boha jako svého Zachránce.

Po propuštění jsem se prostřednictvím Emauských kurzů (Emauské korespondenční kurzy zaměřené na studium Písma – pozn. red.) seznámil s věřícími z KS Havířov, se kterými jsem se scházel. Ale ve volném čase jsem se oddával starým řemeslům, žil jsem dvojí život. Potřeboval jsem se zbavit závislosti na drogách. Vyzkoušel jsem různé komunity pro drogově závislé, ale ani to nepomohlo. Pak jsem poznal jiné věřící, z KS Ostrava, kde jsem poznal lidi, kteří mi chtěli pomoct z mého hříšného života. V těžkých chvílích, kdy nade mnou měl vládu ten Zlý, nechal jsem na pastoru Toníkovi, aby na mě s dalšími vzkládali ruce.

Skutečně se podařilo, že jsem se uzdravil. Nechal jsem se pokřtít v malém rybníčku u Bílova. Ale bez čtení Bible a modlitby to bylo, jako bych držel v ruce nenabitou zbraň. I přes tenhle posun k víře jsem měl stále obavy a nedokázal jsem se udržet u Ježíše. Skončil jsem znovu ve vězení. Pochopil jsem, že to byla Boží vůle, abych upevnil svou víru tam, kde na to čas určitě bude. Zbraň proti Ďáblu mám stále nabitou, studuji Písmo a dělám si zápisky. Procházím i problémy.

Zjistil jsem, že tady ve vězení nejsem jen kvůli sobě a Pánu Bohu, ale i pro další uvězněné hříšníky, kteří přijímají modlitbu spasení. Jednoho kluka chystám na křest, jiný už propuštěný obrácený vede na svobodě spořádaný život vedle našeho Zachránce. Svěřený čas využívám, aby to k něčemu bylo. Krok za krokem se přibližuji k Pánu Ježíši. Je to Boží milost, že si mě Ježíš vybral, abych jako ovčácký pes naháněl hříšné do Božího stáda. Jsem mu vděčný, že mi dal ještě šanci, aby zjistil, k čemu si mě chce používat. Po propuštění mě čeká adaptace v křesťanské komunitě Bétel k přípravě na život úzkou cestou bez odboček.