Tomáš Dittrich: Bránit vlast? Vždycky?
Svátečními dny nám byly v květnu prodlouženy dva víkendy. 80 let bez války ve střední Evropě je jistě důvodem k vděčnosti i k podivu. Reminiscence konce války a s tím související sudetoněmecký sjezd chvíli naplnily média, ty průtokové ohřívače. Jak se nás to dnes všechno týká?
Audio pouze pro předplatitele
V roce 1995 jsem natáčel rozhovor s chorvatským vedoucím vysokoškolského křesťanského hnutí Draženem Glavašem. Kazetu jsem ztratil (to by se „zvěrolékaři“ stát nemělo), ale jeho příběh se mi uložil do paměti. Válka v první půli 90. let minulého století na Balkáně po rozpadu Jugoslávie ho zastihla jako pacifistu. Byl to uvědomělý, bojovný pacifista – až do chvíle, kdy na jejich vesnici zaútočila srbská bojůvka. Pacifista Dražen Glavaš sáhl po pušce a šel bránit životy svých blízkých, mimo jiné i svou sestru a matku před znásilněním. Také díky jeho boji byla vesnice zachráněna. Vzhledem k tomuto netuctovému „osvícení“ ho pak ani nenapadlo se vrátit k pacifismu.
Řekněme, že jsme rádi, když policista se zbraní v ruce osvobodí rukojmí ze spárů teroristy. To je ale křiklavý případ (absolutní pacifismus je vlastně nesmysl), ale jde o možnosti a míru použití násilí.
Normu pro mě představovala Čapkova Matka, která klade svému synovi pušku do rukou a velí: „Jdi!“ Dnes pochybuj ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
