Křesťanství 2.0 (recenze)
Brian McLaren zpochybňuje tradiční podobu křesťanství a vybízí čtenáře k přehodnocení pohledu na Bibli, evangelium, Ježíše i církev. Východiskem je teze, že „v křesťanství, jak jej praktikujeme dnes, něco přestalo fungovat“ – církve se vylidňují, mladí odcházejí. Nastal proto okamžik „hluboké změny, v němž se musí zrodit nová podoba křesťanství“. Autor přichází jako Luther s tezí devadesátou šestou a volá po hluboké reformě.
Jádrem jeho argumentace je odmítnutí tradičního evangelia jakožto zprávy o záchraně člověka před věčným odloučením od Boha v důsledku hříchu. Pojetí příběhu Boha a člověka jako ráj-pád-soud-spása a věčný život s Bohem, nebo věčné zatracení vychází z antického myšlení a nemá oporu v Bibli či Ježíšově učení. Nové křesťanství má podle McLarena přinášet spravedlnost a pokoj zde na zemi – skrze ekologickou udržitelnost, odpor vůči válkám a násilí a boj proti sociální nerovnosti. Ježíšem zaslibovaný věčný život má být novým a lepším obdobím v lidských dějinách. Nikoliv posmrtný život s Bohem, nebo bez něj, ale rozvíjení dobra lidmi a záchrana světa před zlem páchaným člověkem. Cílem evangelizace proto není zachraňovat duše před věčným trápením, ale získávat učedníky pro dobro světa.
Přes zajímavé otázky, které kniha nastoluje, nelze přehlédnout řadu kontroverzí, které přináší.
McLaren nechápe Bibli jako inspirované Boží slovo, ale jako kulturní či historickou knihovnu vedoucí k morálnímu poučení. Pavlovy listy či Třetí Mojžíšovu považuje za méně důležité než evangelia, knihu Jób čte čistě symbolicky a Zjevení přirovnává ke sci-fi literatuře prvního století, která nemluví o budoucnosti, ale je psána pro povzbuzení křesťanů pronásledovaných Římem. Zároveň sám vytrhuje verše z kontextu, přestože tuto chybu jiným vyčítá.
Bůh Starého zákona je v jeho podání nevyvinutý, násilnický a páchající genocidu – božstvo, které si dle autora nezaslouží uctívání. Postupně se však Bůh či naše vědomí o něm mění k lepšímu. Ježíšovu oběť na kříži McLaren marginalizuje na prostředek ke zlepšení lidského charakteru a odstranění sociálního útlaku, nikoli na smírnou oběť za hříchy.
Tradiční model manželství, kdy se vezmou „jeden panic a jedna panna a ti zůstanou po celý život jedinými sexuálními partnery“ je podle něj nutné přehodnotit, protože je předmanželský sex spíše pravidlem než výjimkou, a to i mezi křesťany. Dokonce je u křesťanů „překvapivě vysoká rozvodovost“. Nový „správný model“ manželství však autor nepředkládá. Pouze sděluje, že se máme vyhnout „binárním zpátečnickým ideálům sexuálně represivní fundamentality na straně jedné a bezuzdnému sexuálnímu hédonismu na straně druhé“.
Současné církve se dle autora ani neblíží tomu, co měl Ježíš v úmyslu, natož aby jeho úmysly uskutečňovaly.
Kniha klade otázky, ale záměrně se vyhýbá přímým odpovědím – čtenář má hledat vlastní cestu, ovšem v mantinelech daných autorem. Výsledkem je teologie přizpůsobená dobovému světonázoru: bez autority Písma, bez Boží svrchovanosti, bez vykupitelské moci Kristovy oběti, kdy cílem křesťanství, resp. smyslem Kristovy oběti je učinit lidstvo lepším. Tuto cestu nepovažuji za životodárnou.
David Ptáček, KS Praha
Brian McLaren: Křesťanství 2.0. Deset otázek, které si potřebujeme znovu položit, Biblion 2025, 400 stran, 440 Kč
