Mýty o dětech a rodičovství: Máme děti chválit?
Pokud se aspoň trochu pohybujete v oblasti výchovy, určitě víte, že velkým tématem dnešní generace rodičů je oblast chválení a odměn. Až na nějaké jemné nuance se nejvlivnější lidé v oblasti výchovy shodnou, že chválení dětí je problém. Pojďme se na to spolu podívat blíže.
Audio pouze pro předplatitele
Milan Studnička z portálu „Dovychovat“ i Kateřina Králová z iniciativy „Nevýchova“ se shodnou, že pochvala a odměna mají na dítě stejný efekt jako trest. Jakékoliv hodnocení, ať už kritické, či kladné, má za efekt, že dítě spojuje svou sebehodnotu s výsledkem. Když je dítě příliš chváleno obecnou chválou, jako je: „Ty jsi ale šikula!“, „Ty jsi ale hodný kluk!“, „To je krásný obrázek!“, dítěti se v hlavě spojí: „Když se mi něco povede, maminka nebo tatínek mě pochválí.“ Nebo: „Když jsem hodný a poslouchám, maminka a tatínek mě chválí.“
V dítěti to vytváří závislost na pochvale, a rodič tak vychovává „hodné dítě“, které je ale často úzkostné. Nedělá věci proto, že by je samo chtělo dělat, ale proto, že ví, že maminka bude spokojená. V dospělosti tyto lidi označujeme jako „people pleasers“ (lidi, kteří se snaží všem vyhovět).
Problémem není hodnocení nebo chvála, ale to, komu dáváme moc nad svým srdcem.
Jako řešení tohoto probl ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
