Mému dítěti se ve škole kvůli víře smějí. Jak mu mám pomoct?
Přejeme svým dětem hezké dětství. A to, jak zapadnou do třídního kolektivu, v tom hraje velkou roli. Mnozí z nás si vzpomenou na svoje školní léta. Málokdo byl hvězdou třídy. Odmítnutí, posměchu a ztrapnění jsme se si každý užili víc, než se nám líbilo. Nepřejeme dětem, aby se jim někdo kvůli víře posmíval.
Chodila jsem do školy v době totality. Byla jsem z domova naučená, že o víře se nemluví, a tak jsem nemluvila. Nedokázala jsem svým dětem poradit, jak ve škole obstát. Musely se tou situací tedy prokousat samy, každý po svém.
Jeden syn nejenže ve škole nikdy nepřiznal, že je věřící, ale dokonce nebyl ochoten přiznat ani počet sourozenců (jsme velká pěstounská rodina). Když šel ze školy odpoledne rovnou na dorost, přidal se k němu spolužák a chtěl jít s ním. Hodně se zajímal o víru. Můj syn dělal, co mohl, aby ho setřásl. (Spolužák se ovšem odradit nenechal, na dorost se nakonec dostal a tam uvěřil.)
Dcera seděla na školní lavici, klátila nohama a říkala: „To je přece vaše věc, jestli chcete všichni skončit v pekle...“
Když další syn změnil od šesté třídy školu a přešel do stmeleného kolektivu, bylo pro něj mnoho věcí těžkých. První den se měl celé třídě představit. Hned ve druhé větě řekl, že je věřící. Děti ho vzaly mezi sebe i s jeho vírou. Ve stejné třídě bylo děvče, které také bylo věřící, a nikdo to o ní nevěděl. A jednou to na ni prasklo. Všichni si o ní šuškali a posmívali se jí.
Další moje dcera v prvním ročníku střední školy provokovala svým chováním. Byla jediná, která nekouřila, nepila a nestřídala chlapce. Nechtěla chodit na nezávazná rande a čekala na toho pravého. „No jo, svatá,“ slýchávala o sobě pohrdavé řeči. Spolužáky nedráždilo to, že je věřící, ale že žije jako křesťanka.
Jak tedy můžete dětem pomoct? Respektujte jejich jedinečnost. Někdo ve škole o víře nemluví, někdo evangelizuje, koho potká. Nenechejte dítě osamělé, zapojte ho mezi věřící vrstevníky. Mnoha dětem, které se ve škole necítily přijaté, se ulevilo, když našly kamarády na dorostu. Naslouchejte dítěti a pomozte mu odhalit, proč se mu děti posmívají. Někdy ono „kvůli víře“ může být jen zástěrka jiného problému. Modlete se s dítětem, když má před sebou náročné situace. Důvěřujte Bohu, že má životní cestu vašeho dítěte ve své ruce. A že na dítě nedopustí zkoušku nad jeho síly. Umožněte dítěti, aby se doma cítilo bezpečné a milované, a to i se všemi svými chybami. To mu pomůže zvládnout náročné situace jinde.
