Anděl ve flanelce? (osobní příběh)
Spěchal jsem nad ránem do práce. Měl jsem vést poradu na klinice a kolona na hlavní třídě se nehýbala. Pak, kousek od nemocnice, auto začalo „plavat“. Defekt, jako naschvál. Benzinka byla hned vedle, tak jsem tam nějak dojel – nebo spíše očima dotlačil auto na prázdném ráfku přes tramvajový pás.
Zvedák, klíč na šrouby – postup, který jsem již mnohokrát dělal a který mě většinou nepřekvapuje. Jenže zvedák se tentokrát sekal a šrouby na kole se ani nehnuly. Skákal jsem na klíč, ušpinil jsem si oblečení... V práci začali beze mě; defekt mě omluvil.
Maník si mě změřil:
„Jak vás vidím, práci dokončím. Tohle je pro odborníky.“
Na pumpě bylo ticho, žádný kamion, žádný kolemjdoucí – jen já, auto a šrouby, které se nehýbaly. Obsluha pumpy byla netečná a řešila spíše prodej kávy než jednoho zoufalého řidiče. Můj zápas s tupou hmotou auta se postupně stupňoval a dosahoval vrcholu. Zpocený jsem přemýšlel, jak z té šlamastyky ven. Běžně si věci řeším osobně a ručně. Nicméně tehdy mě napadlo, že to sám asi nezvládnu.
A v té chvíli jsem se pomodlil. Ne zrovna zbožně – spíš jsem do vzduchu plácl modlitbu: „Pane, kolikrát jsem četl, že jsi poslal anděla. Kéž by to někdy byla realita nejen v knihách zbožných misionářů...“ – a dál jsem páčil šrouby, až ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
