Proroctví o muži v bílém klobouku. Pavel a Radka Kostomlatští budují sirotčinec v Thajsku
Dva motorkáři. Oba působili mladě, přesto měli ve tvářích vepsánu životní zkušenost. Vyprávěli o odchodech a návratech, ztrátách a zvláštních proroctvích. A o tom, jak se s důvěrou v Boží vedení rozhodli vykročit do neznáma...
Audio pouze pro předplatitele
V jakém prostředí jste vyrůstali? Byla víra součástí vašeho dětství?
Pavel: Vyrostl jsem v Církvi bratrské. Ale postupem času jsem začal vnímat, že víc než o vztah k Ježíši, aspoň v naší rodině, jde spíš o slušné chování. Taky jsem vnímal, že pokud nejsem pořádný křesťan, tak to nemá cenu, protože stejně skončím v pekle. Mzdou hříchu je smrt. Tečka. Přišla puberta, holky a další věci. A tak když mi bylo 19, řekl jsem: „Bez hříchu to nedávám, končím.“ Odešel jsem do světa, se vším všudy. Jsem rád, že jsem to přežil.
Po asi 20 letech jsem se přes internet seznámil s jednou paní. Byla z nevěřící rodiny. To vám řekne sama... (smích) Řekl jsem jí, v čem jsem vyrostl, protože jsem vlastně v Boha a peklo nikdy nepřestal věřit.
Když jsem to Radce vysvětlil, zjistil jsem, že je na duchovní věci velmi vnímavá. Že je jí duchovní svět bližší než mně. Najednou jsme měli společné téma.
Radko, jak jste to vnímala?
Radka: Když jsme se seznámili, ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
