„Přiznat porážku je začátek vítězství,“ říká komunikační expert Peder Tellefsdal
Byl hvězdou večírků, úspěšným politickým poradcem a stratégem kampaní, ale utíkal před svým svědomím. Když se mu život rozpadl, našel nečekaně cestu zpět v suterénu kostela mezi lidmi, kteří si přiznali své selhání. Peder Tellefsdal vypráví příběh o studu, závislosti, odpuštění i proměně vztahu k Bohu, sobě samému a druhým – a vysvětluje, proč je pravdivost o vlastním životě klíčem k důvěryhodné víře.
Audio pouze pro předplatitele
Jaké bylo vaše dětství?
Moje maminka říkala, že jsem dítě, které jde do všeho naplno. Byl jsem asi první, kdo dělal binge watching (zhlédnutí mnoha dílů televizních seriálů nebo filmů v nepřetržitém sledu – pozn. red.). Tím dnes asi nikoho neohromím, ale nezapomeňte, že to byla 70. léta v Norsku, kde byl tehdy jen jeden televizní program (úsměv). Myslím, že vlastnost jít do všeho naplno jsem zdědil po otci. Na rozdíl ode mě ale otec dělal důležitější věci. Nabídl například zaměstnání lidem, kteří potřebovali druhou šanci, nebo otevřel dveře našeho domova uprchlíkům, kteří přišli do naší čtvrti. Nejenže věřil, že je potřeba dělat správné věci, on je také dělal. Otec byl mým vzorem a chtěl jsem, aby na mě mohl být hrdý.
Otec mi řekl: „Když jsi vyložil karty na stůl a poprosil o odpuštění, věděl jsem, že můj syn je zpátky.“
Měl jste křesťanskou výchovu?
V dětství jsem poznal křesťanství, které bylo velmi přísné, založen ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
