Zkouška nad naše síly? (příběh čtenáře)

Je to text z 1. Korintským 10,13: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ Tento verš jsem vybral proto, že moje žena Věrka prožívala velmi nepříjemné období. Onemocněla několika nemocemi současně a s některými z nich si lékaři dlouho nevěděli rady. Z bolesti zubů se po více než půl roce vyklubal zánět trojklanného nervu. Takže všechno to vrtání a trhání zubů bylo zcela zbytečné! Některé nemoci se postupem času podařilo vyléčit, ale na jiné musí má žena stále užívat léky. Tato zkouška naši rodinu hodně zasáhla a velmi nás povzbuzovalo Boží zaslíbení, že Bůh je věrný a nedopustí nic, co bychom nemohli vydržet.

V roce 2012 manželce končila mateřská a já jsem začal mít v práci podivné problémy. Celou záležitost Pán Bůh vedl tak, že Věrka po dvanácti letech mateřské šla do nové práce a já poprvé ve svém životě zůstal doma bez práce. S manželkou jsme si tak vyměnili naše role. Nyní jsem měl více času na vztahy s dětmi a manželkou, ale velmi mě znepokojovalo, že naše finanční zdroje jsou omezené na jeden výdělek. Věrka přijala práci, která nebyla na plný úvazek. Citát z Bible jsme proto nechali na lednici a říkali si, že musíme i tuto zkoušku nějak vydržet. Povzbuzoval jsem se myšlenkou, že se mi brzy podaří najít nové zaměstnání.

Na začátku dalšího roku si naše dvanáctiletá dcera začala čím dál častěji stěžovat na bolesti v oblasti kyčle. Vyhledali jsme ortopeda, který ji vyšetřil a provedl rentgen postiženého místa. Pak následovaly další podrobnější vyšetření s podezřením na závažnou nemoc. Zhoubný nádor v těle Katky pak definitivně potvrdila operace s biopsií v Brně. Náš svět se zastavil! Stalo se přesně to, čeho jsme se nejvíce obávali. Já jsem měl vždy velké obavy, že nebudu mít práci a nebudu schopný finančně zajistit svou rodinu. Moje žena se nejvíce obávala „rakoviny v rodině“. Její maminka této zákeřné nemoci podlehla ještě jako mladá. Věrce bylo tehdy čtrnáct let. Nyní se tyto naše největší obavy naplnily současně. V slzách a v nesmírné vnitřní bolesti jsme volali k našemu Bohu: „To je, Pane, nad naše síly! To je zkouška, kterou nemůžeme vydržet!“

Pán Bůh mi jasně ukázal, že své děti neochrání před ohnivou pecí, lví jámou... utrpením. 

Ubíhaly dny a týdny a naše životy se soustředily na záchranu naší vážně nemocné dcery. Prosili jsme známé o modlitby a čekali na Boží milost. Zpráva o naší situaci se donesla dalším lidem, a tak se za Katku modlilo stále více lidí. Naprosto nás překvapila spontánní pomoc známých i cizích lidí, kteří nám zasílali tolik potřebné finanční dary. Velkou pomocí nám v těch dnech byly naše rodiny. Katčina nemoc vyžadovala osobní péči a asistenci jednoho z rodičů, proto jsme se rozhodli, že Věrka zůstane v nové práci. Pečovala o naši domácnost a Katčiny dva mladší sourozence. Já jsem se stal „osobním asistentem“.

S Katkou jsme velmi často cestovali do Dětské fakultní nemocnice v Brně, kde byla zahájena léčba zhoubného nádoru. Nikdy v životě jsem nedělal tak zásadní rozhodnutí jako právě při léčbě naší dcery. Důležité kontroly probíhaly také ve FN v Ostravě. Říkal jsem si, že jako muž a otec bych měl finančně zabezpečovat rodinu a matka by měla v této chvíli být se svou dospívající dcerou, ale tuto zkoušku v našem životě dopustil Bůh Hospodin a on také předem rozhodl, jaké v ní budou naše role.

Týdny a měsíce ubíhaly velmi rychle. Po roce léčby, na jaře 2014 jsme ještě nevěděli, zda se nádor podaří úspěšně odstranit. Věděli jsme jen, že v oblasti financí jsme dobře zabezpečeni. Pán Bůh v naší zkoušce připravil vše tak, abychom mohli obstát! Velmi nás povzbuzovaly pozdravy a modlitby našich přátel i jiných křesťanů. Nově jsme nyní chápali biblickou pravdu, že Bůh je věrný. Boží dobrota a věrnost se nedaly přehlédnout.

Druhý rok léčby byl pro Katku i pro nás všechny mnohem náročnější. Léčba chemoterapií si v organismu nemocného vždy vybírá svou daň. Byly to velmi obtížné stavy, ale věděli jsme, že to tak musí být. Verš z naší lednice nás povzbuzoval k důvěře v Boží věrnost a péči. Pán Bůh mi skrze Bibli a příběhy lidí, kteří prožívali nějaké těžké zkoušky, jasně ukázal, že své děti neochrání před ohnivou pecí, lví jámou... utrpením. V životě věřících lidí tím nejdůležitějším není zdraví, stabilita, bezpečí ani prosperita. Zkoušky a utrpení jsou součástí naší víry a vztahu s Ježíšem. Už nepatříme sami sobě. On je v nás! Proto jsme dokonale chráněni před tím, co by nám uprostřed zkoušky mohlo nějak ublížit.

V druhém roce léčby se Katka úplně uzdravila, začala opět chodit do školy a v současné době je přijata na gymnázium v Havířově. Další zkouška s pořádnou dávkou stresu a utrpení skončila.

Po úspěšné léčbě a postupném zotavení naší dcery, jsem začal plánovat návrat do práce. Najít si práci ale nebylo lehké. V době, kdy jsem byl již 40 měsíců bez práce, mě napadla myšlenka, že je to symbolické číslo pro zkoušku. V Bibli se číslovka 40 vztahuje např. k několika obdobím života Mojžíše, putování Božího lidu na poušti anebo půstu Pána Ježíše. Hledal jsem práci dál, ale každá naděje vždy zase pohasla.

Jednoho rána jsem se probudil s myšlenkou na verš z 1. Korintským 10,13, který je stále na naší lednici. Můj Pán mi ukazoval na slovo zkouška, to se ve verši objevuje třikrát. Pak je zde celkem zřetelně řečeno, že je to Bůh, kdo připraví východisko. Přijal jsem tyto myšlenky jako potvrzení, že moje situace je jen zkouška a východisko z ní je důsledek, tedy to, co následuje.

Nabídku nové práce jsem obdržel v osobním rozhovoru přímo v naší kuchyni. Od 1. června tak po 44 měsících opět chodím do práce. Bůh je věrný!

Petr Unucka je členem SCEAV Albrechtice u Českého Těšína.
Článek původně vyšel v Životě víry 2016/7–8.