Z lotra Božím dítětem (příběh čtenáře)
Spáchal jsem strašné věci. Opravdu strašné. Největší výhrou a prožitým zázrakem bylo, když jsem pochopil, že mi Bůh opravdu odpustil.
Audio pouze pro předplatitele
Ještě před sametovou revolucí jsem začal chodit na gymnázium v jednom větším moravském městě. Byl jsem tehdy poměrně sečtělý – maminka měla doma knihovnu s více než 5000 svazky. A protože jsem byl často nemocný, měl jsem většinu knih přečtenou. V naší knihovně ale nebylo nic o náboženství, přitom to mě tenkrát obzvláště zajímalo. Proto mě potěšilo, že naproti gymnáziu byla na faře evangelické církve měděná tabulka: Biblické hodiny pro veřejnost – každý čtvrtek od 18:00. Už předtím jsem zkoušel štěstí v kostele na náměstí, který byl vždy večer otevřený a odkud se krásně ozývaly varhany. Jenže jsem v té době měl zrovna heavymetalové období a v okovaném křiváku a s řetězy na krku mě vyhodili, ještě než jsem stačil pozdravit.
Nezřídka se stalo, že mě v mé cele navštívil dozorce a požádal mě o pastorační rozhovor.
S velikými obavami jsem proto jeden čtvrtek navštívil budovu evangelické fary v čase biblické hodiny. Jaké bylo mé překvapení, když se mi nedostalo ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.