Slovníček duchovních pojmů: Rozlišování duchů
Rozlišování duchů patří mezi devět charismat z 12. kapitoly Prvního listu Korintským (1K 12,8–10). Mezi ostatními stojí spíše na okraji zájmu – na rozdíl od proroctví, jazyků nebo uzdravování se o něm nepíšou knihy. Církev bez něj nicméně nemůže dlouhodobě zdravě fungovat.

Audio pouze pro předplatitele
Charisma rozlišování duchů umožňuje rozpoznat určující duchovní skutečnosti, resp. bytosti za slovy, osobami nebo projevy v situacích běžného života, ve společenství křesťanů i na celospolečenské rovině. Rozlišit Boží majestát, anděly, démony či Satana nejde rozumem, protože Ďábel se převléká za anděla světla. Ani rozpoznat duchovní a duševní projev často nejde na základě zkušenosti či znalosti Písma.
Příklad: Do sboru se přistěhuje mladá rodina. Jsou horlivější než většina domácích. Brzy kolem nich vznikne modlitební a evangelizační skupina. To dobře vypadá, ale někdy to může dopadnout špatně. Ti nadšení lidé mohou část sboru strhnout k nezdravým postojům a způsobit rozdělení. Pokud někdo skrze charisma včas rozliší, že je něco v nepořádku, je možno předejít vážným problémům.
Nejde zde o schopnost rozumovou, ale nadpřirozenou, kterou rozum musí teprve uchopit a zpracovat. Projevy rozlišování duchů pomohou právě tam, kde nejde uplatnit znalost Písma ani životní zralost a moudrost. Důsledkem odmítání nadpřirozených projevů, kdy se spokojíme s vlastními zdroji, je postupná ztráta Boží přítomnosti, přežívání na suchu, život z vlastní síly.
Projevy rozlišování duchů se v různých situacích objevují u každého křesťana, a to předně tam, kde se to týká jeho vlastního života a zodpovědnosti. U některých křesťanů se tento dar projevuje výrazněji i tam, kde nejde o jejich osobní věci. Je zvykem říkat, že takový člověk má dar rozlišování duchů, což není přesné, protože v 1K 12,10 se nemluví o daru, ale jen o rozlišování duchů, a tato „rozlišování“ jsou navíc v množném čísle. Nejde o předem danou schopnost vysypat rozlišení z rukávu; spíše o to, že v určité situaci dá Duch konkrétní zjevení. Každý, kdo s tím má zkušenosti, ví, že někdy (docela často) prostě neví. To mu pomáhá, aby si uvědomoval své meze a závislost na Duchu svatém.
Toto charisma slouží také jako pomoc při službě osvobozování. Pomáhá rozlišit, zda v konkrétním případě jde o démonizaci, o duševní onemocnění, nebo ještě o něco jiného. Projevy rozlišování duchů jsou potřebné i pro rozpoznání obdarování různých lidí, protože jde o poznání ducha člověka.
Podobně jako u dalších charismat dochází i v tomto případě ke kontroverzím. Člověk obdarovaný rozlišováním touží označením někdy i vyloženě negativních postojů a směrování pomoci jednotlivcům i církvi, ale nezřídka to bývá bráno jako projev nepřátelství. Při uplatnění charismatu je proto důležitá moudrost (ale někdy nepomůže ani ta).
Ing. arch. Tomáš Dittrich je redaktorem Života víry.