Připadala jsem si odporná (příběh čtenářky)
Vždycky jsem se měla ráda. Pamatuju si, jak se mě v dětství někdo před zrcadlem zeptal, jestli se sama sobě líbím. Když jsem bez váhání odpověděla, že si připadám krásná, ozval se smích. Mně to ale tehdy přišlo samozřejmé. Nechápala jsem, proč bych o tom měla pochybovat.
V dospívání ale přišly problémy s akné a moje kdysi zdravé sebevědomí se během pár týdnů rozsypalo jako domeček z karet. Připadala jsem si doslova odporná. Když jsem si s někým povídala, často se mi hlavou honila otázka, jak se na mě může vydržet tak dlouho zblízka dívat. Jak to, že se mu ze mě nedělá fyzicky špatně? Styděla jsem se tak moc, že jsem při rozhovoru přestala být schopná hledět lidem do očí. Koukala jsem do země a přála si být neviditelná.
Nejsem jediná. Podobných příběhů jsem v různých obměnách slyšela nepočítaně. Některým z nás sebevědomí ničí reálná nemoc či postižení, jiným smyšlený problém, který doopravdy existuje jen v naší hlavě. O to zákeřněji ale dokáže působit.
Svůj díl práce přirozeně odvádějí i sociální sítě, které posunuly už tak vysoký tlak na dokonalost na jinou úroveň. Pokud zahlédneme nádhernou modelku na titulní straně módního magazínu, je nám jasné, že ráno po probuzení bez armády vizážistů, stylistů a retušérů vypadá ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
