Mýty o dětech a rodičovství: Jak si poradit s dětskými emocemi?
Přístup k dětským emocím se v různých generacích měnil – a liší se i pohled současné většinové kultury a perspektiva biblická.
Audio pouze pro předplatitele
Tento mýtus vychází z předchozího mýtu („Dítě je v jádru dobré“), kde jsme zkoumali naši lidskou podstatu a její dopady na výchovu dětí. Mluvili jsme o tom, že dnešní kultura předpokládá, že jako lidé jsme v jádru dobří a veškeré „špatné“ chování mají děti naučené z okolí. Jako křesťané ale věříme v hříšnou přirozenost. Náš život je už od Adama poznamenaný hříchem, a jak píše Pavel v Římanům, toužit po dobru dokážeme, ale činit je už ne (Ř 7,18–19). Hříchem jsou poznamenané naše myšlenky i činy a bylo by naivní si myslet, že se tomu naše emoce vyhnuly.
Nejprve prozkoumejme, jak vypadá přístup dnešní kultury k oblasti emocí. Ten se za poslední generaci posunul dobrým směrem. Vyprávění předchozí generace, jak dostávali výprask za to, že projevili emoce, nebo věty typu „Přestaň řvát, nebo ti k tomu dám důvod!“ už naštěstí naše společnost zanechala v minulosti a přesunuli ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.