Mladí lidé v církvi: K výsledkům průzkumu o sborových mládežích
„Naše mládež je plně součástí sboru.“ „No, to naše mládež je téměř jako sbor ve sboru.“ Podobné věty slýchávám celé roky na setkáních pastorů. Daný řečník pak často svoji zkušenost zobecní i na celou církev. Jak se ale české mládeže mají doopravdy? Co potřebují, co se jim daří nebo čím naopak se trápí? Takové otázky nás, pracovníky s mládeží z různých protestantských denominací, zajímaly už několik let.
Audio pouze pro předplatitele
Postupně jsme zjistili, že ať jde o vedení odboru mládeže CB, AC, SCEAV, KřSb či KS, všichni čelíme podobným výzvám. Začali jsme se scházet a klást si otázky, co můžeme dělat společně, a každý rok připravujeme nový plán společných aktivit. Začali jsme spolupracovat i s Křesťanskou akademií mladých.
Dlouho jsme nevěděli, jak vypadá typická česká skupina křesťanské mládeže a co prožívá. V roce 2021 jsme proto udělali první průzkum potřeb českých protestantských mládeží a loni jsme spustili druhé kolo. První rok jsme zapojili 113 mládeží, v roce 2022 to bylo 82 mládeží. Jde o přibližně 40 % všech mládeží ze sedmi vybraných denominací (CB, AC, SCEAV, BJB, KřSb, KS a SŽ).
Misie vnitřní a vnější
Průměrná velikost skupiny je 17 mládežníků (v době covidu 15), holek bývá o pár procent víc než kluků. Na setkání mládeže chodí v průměru 72 % křesťanů a 28 % hledajících či nevěřících. Z těch, kdo už jsou věřící, 77 % vyrostlo v církvi, ostatní přišli z necírkevního prostředí.
Za rok 2022 ve vybraných 82 skupinách (celkem reprezentují cca 1400 lidí) uvěřilo 66 mladých lidí a došlo k 71 křtům.
Na otázku, jakým způsobem přicházejí lidé na mládež, odpovědělo 97 % respondentů, že na osobní pozvání, a 57 % z jednorázových akcí (bylo možné zatrhnout více odpovědí). Podobně zní odpověď, co funguje nejlépe při sdílení víry: 84 % udává „osobní přístup jednotlivců“ a 45 % „evangelizační akce a dlouhodobé programy či kluby“.
Můžeme tedy mít radost z misijních výsledků: Mladí lidé ke Kristu přicházejí, v průměru jde o pět procent nových křesťanů ročně. Nejvíc nám ale jde vnitřní misie.
Stále je velmi efektivní osobní sdílení víry a osobní pozvání do mládeže. Někdy možná investujeme hodně síly do sofistikovaných aktivit, což není špatně, je však zásadní, aby fungovalo to nejjednodušší: Chtít a umět o své víře mluvit, odpovídat na otázky vrstevníků. 15 % respondentů také uvádí, že vliv na příchod nových lidí mají sociální sítě. A 11 % mládeží údajně žádné misijní aktivity nemá.
Vedoucí a účast v neděli
V církvi pracujeme především s malými skupinami do 20 lidí, kde se často střídá vedoucí. Hlavní vedoucí mládeže (ve třech případech ze čtyř jde o muže) obvykle ve své pozici vydrží cca 4,5 roku, tj. v podstatě o jedno kolo střední školy. Většinou to probíhá tak, že mládežník nadšený léty strávenými v dané skupině se další čtyři a půl roku věnuje jejímu vedení, než se posune někam dál.
Po covidu se velká část vedoucích obměnila. 70 % současných vedoucích uvádí, že vnímají Boží povolání ke službě, nevykrývají tedy jen mezeru či potřebu (jak to bývalo dřív). S tím souvisí se také pomalu se zvyšující doba jejich působení.
Většina výše popsaných výsledků je u všech sedmi zkoumaných denominací celkem podobná. Největší rozdíly mezi církvemi se projevily v tom, jakým způsobem probíhá komunikace mezi vedením sboru a vedením mládeže.
Zprůměrováno: 65 % vedoucích uvádí, že mají možnost ovlivnit směřování a fungování sboru. 52 % říká, že komunikace s vedením sboru jim pomáhá při vedení mládeže. 56 % vnímá zájem o jejich osobní život a službu. Výsledky ovšem u jednotlivých otázek u různých denominací kolísají od 25 do 80 procent.
Mladí lidé ke Kristu přicházejí, v průměru jde o pět procent nových křesťanů ročně.
Z ankety vyplývají dvě výzvy. Jsou jimi zmenšující se účast na nedělních bohoslužbách (účastní se jich jen dvě třetiny mládežníků; před covidem to bylo 72 %), ale také nízké propojení mládeží se sborem. Nejde přitom o záměrné odpojení, ale spíše o míru porozumění, o to, jak se generace vedoucích sborů a mládeže dívá na potřeby mladších či zakoušení víry, o odlišný pohled na význam církve ve společnosti nebo formu bohoslužeb, o to, jak se sbor staví k tématům, jako jsou gender, řízení církve či řešení problematiky duševního zdraví. Ze zahraničních průzkumů je zřejmý zvyšující se odliv mladých dospělých z církve. V ČR tento trend zatím není tak viditelný, ale narůstá také. U nás mladí mj. nemají tolik alternativ, kam by mohli přestoupit.
Duševní zdraví
V roce 2022 jsme do ankety zařadili také stále aktuálnější otázky týkající se duševního zdraví. Výskyt těchto problémů mezi mladými křesťany je podobný široké veřejnosti.
Ilustruje to i má zkušenost: V létě jsem na festivalu Kristfest pozoroval začátek deskové hry čtyř lidí. Když si sedli, rozvinul se rozhovor. První povídá: „Letos jsem se dostal už dvakrát do psychiatrické léčebny.“ Druhý vytřeštil oči: „Já chodím na terapie, ve škole jsem se nechal stáhnout k sebepoškozování.“ Třetí řekl: „Já od covidu nechci nikoho vidět, i sem mě rodiče přivezli povinně... ale nakonec jsem asi rád.“ Čtvrtý na to: „Já jsem zatím nic neřešil, tak se omlouvám.“ Hru nakonec nehráli a povídali si, co kdo prožívá.
Ale zpátky k anketě: 62 % vedoucích uvádí, že se v jejich skupině vyskytly vztahové poruchy (mladí lidé nechtějí být se svými vrstevníky, nevyhledávají akce jako dříve, nehlásí se na kempy). Jde o postcovidovou reakci a vliv dlouhého odloučení od vrstevníků. Mladí lidé se nezapojují tak jako dříve, je těžší je k něčemu motivovat. Doporučuje se mnohem více zážitkových aktivit, kde mohou obnovit svá přátelství, získat nové zážitky i touhu něco tvořit. Některé mládeže dokonce přešly do skupinkového modelu a zrušily či omezily hromadná setkání, kde jsou lidé častěji schovaní v davu.
Pokud jde o další problémy, v polovině mládeží byl někdo s depresivními stavy, 34 % mládeží má zkušenosti se sebepoškozováním některých členů, v 17 % mládeží byli lidé s poruchou příjmu potravy. 16 % vedoucích uvádí, že ve skupině je jeden či více těch, kdo mají za sebou hospitalizaci nebo prochází terapií. Jen 12 % skupin žádné z těchto otázek neřeší.
Co na to vedoucí? 53 % z nich by si přálo, aby se v jejich sboru o problémech více mluvilo, 67 % si přeje vědět, na koho se mají obrátit, když se jim někdo s problémem svěří, a 81 % si uvědomuje potřebu zvýšení vlastního vzdělání v této věci.
Církev v různých etapách a staletích byla pomocnou rukou společnosti v těžkých tématech. Přemýšlím, zda pro nás tato situace není hozenou rukavicí. Výzvou, abychom nejen přijali, že se to týká i „našich“ dětí, ale abychom také vytvářeli bezpečný prostor pro ty, kteří hledají přijetí i odbornou pomoc. Stejné potíže řeší vedoucí kroužků nebo učitelé ve školách a ani oni nevědí, co s tím. Tyto problémy tu budou i v dalších letech, stále na situaci můžeme vhodně reagovat.
Martin Penc, DiS., je pastorem AC Kolín a členem Rady církve AC (zástupce za mládež).