Lubomír Ondráček: Vánoce, římská říše a dnešní Evropa
Prosinec je pro mě minimálně z části spojen s oslavou narozenin. Několik jich máme v rodině, ale ty nyní pominu. Zmíním dvoje, které se, milí čtenáři, týkají i vás.
Audio pouze pro předplatitele
V rámci církevní tradice si připomínáme narození Pána Ježíše. Nevím, odkdy přesně začala církev slavit Vánoce jako narozeniny. Jejich termín byl nejspíš vybrán až někdy ve čtvrtém století a rozšíření oslavy určitě nějakou dobu trvalo, ale první křesťany je slavit ani nenapadlo. Ani dnes neslaví Ježíšovy narozeniny všichni jeho následovníci, a už vůbec ne ve stejném termínu. I my, kteří je slavíme, můžeme mít problém s náplní oslavy. Obecně moc slavit neumíme.
Vánoce si lidé spojují možná s roztomilým děťátkem. Ještě nesmí chybět nějaké to dýchající dobytče.
Starozákonní Izrael měl svátky předepsané a slavit je skutečně uměl. To přetrvalo i do Ježíšovy doby. V období, kdy byl běžný nedostatek, byla oslava s množstvím pokrmů a nápojů (měla se jíst tučná jídla a pít sladké nápoje, viz Neh 8,10) na rozdíl od dnešních dnů něco výjimečného. Redukční dietu v době Starého zákona neznali. V žádném případě netvrdím, že máme slavit stejným způsobem. Přejídat se nen ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.