Konference chval Vyvýšený nabídla „Kafe s Ginou“ i nepřetržité uctívání
Dvacet čtyři hodin nepřetržitého uctívání, známé písně v nových aranžích, setkání s jejich autory i rozhovory o místě umění v církvi, a hlavně vyvyšování našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Taková byla letošní česko-slovenská konference chval Vyvýšený, která se uskutečnila 6. a 7. listopadu v brněnském kulturním centru Semilasso. Sešlo se na ní přes 330 účastníků.
Zatímco v hlavním sále probíhal program konference, o patro výš se odehrávalo něco neobvyklého: Po celých čtyřiadvacet hodin zde zněly chvály, modlitby a uctívání. Prostor dostal název „Horní místnost“ – jako připomínku biblického setkání učedníků a seslání Ducha svatého, o kterém čteme ve Skutcích apoštolů.
S myšlenkou nepřetržitého uctívání přišel Mirek Grunsberg, který má zkušenosti s modlitebním hnutím IHOP (International House of Prayer) a podobný model rozvíjí také v Praze. Do služby 24hodinových chval se postupně zapojilo přibližně 20 větších i menších hudebních týmů, asi 50 lidí. Účastníci mohli kdykoliv přijít a zase odejít. Někteří zde strávili jen několik minut, jiní se vraceli opakovaně. Bylo patrné, že právě tento prostor se pro některé stal místem osobního setkání s Bohem, kde chtěli trávit více času než v hlavním sále. Horní místnost tak nebyla jen doprovodným programem, ale jedním z výrazných prvků celé konference.
Česko-slovenské setkání
Za konferencí Vyvýšený stojí tým, který připravuje konference chval již několik let. Koná se pod hlavičkou Křesťanské akademie mladých ve spolupráci s kapelou Timothy a mezi hlavní členy pořadatelského týmu patří Jéňa Pospíšil, Milan Macek, Tomáš a Martina Malinovi, Gina, Petr Zika, Ondřej Malina, Mirek Grunsberg, Filip a Noemi Macurovi, Noemi Bednarz a Brian Bothwell. Ovšem na chodu této dvoudenní akce se podílelo dalších asi 50 pořadatelů a dobrovolníků.
Letošní ročník měl záměrně česko-slovenský charakter. Během několika přípravných setkání jsme hledali způsob, jak propojit hudbu, rozhovory, vyučování a společné uctívání do jednoho smysluplného celku. Postupně vznikala mozaika, v níž měl každý jednotlivý dílek své místo.
Poprvé jsme se také rozhodli vynechat praktické workshopy, které byly součástí předchozích ročníků. Účastníci se v minulosti mohli věnovat zpěvu, hře na hudební nástroje nebo vlastní tvorbě. Tentokrát jsme záměrně zvolili jinou podobu programu, která nabídla více prostoru pro společné chvály, inspiraci a setkávání.
Páteční program odstartovala skupina Worship.ko živým blokem chval, po kterém následovalo slovo od Mariána Lipovského (Timothy). Jedním z vrcholů večera se stal česko-slovenský blok chval, který připomněl písně známé několika generacím křesťanů. Z bohatého repertoáru bylo vybráno pět slovenských a pět českých písní, které zazněly v nových, moderně pojatých aranžích skupiny Worship.ko.
Slovenské písně interpretovali mimo jiné Mishel Zemková, Kamila Apetauer a Marián Lipovský. Zazněly například písně Smädní sme po Tebe, Jediné miesto a Aj keby nekvitol fík. Českou část tvořily písně Pane Bože, přijď k nám, Vzdejme čest, Já svou víru v tebe neztrácím, Píseň spasených (Hoden je Beránek) a My jsme zde. Interprety byli Kirsten, David Bukáček a Petr Zika.
Bylo pozoruhodné sledovat, jak přirozeně se do společného zpěvu zapojovali lidé různého věku. Písně, které mnozí znali desítky let, dostaly nový hudební rozměr, aniž by ztratily svou původní sílu a poselství.
Tento večer ale nebyl jen nostalgickým návratem do minulosti. Připomněl také důležitost vlastní české a slovenské autorské tvorby. Písně, které kdysi někdo napsal v konkrétním čase a prostředí, se staly součástí duchovního života dalších generací. Právě to může být povzbuzením pro současné skladatele, textaře i chválicí kapely, aby se nebáli tvořit nové písně ve svém mateřském jazyce – abychom nebyli odkázáni pouze na překlady zahraničních skladeb, ale rozvíjeli také vlastní hudební vyjádření víry.
Rozhovory i hudební experiment
Sobotní ráno otevřela skupina Lift Up společnými chválami. Následovalo setkání nazvané Kafe s Ginou, které nabídlo rozhovory s několika osobnostmi české a slovenské křesťanské hudební scény. Prvním hostem byl Daniel Kyzlink, autor hudby a písní, který tvoří nejen pro církevní prostředí, ale také pro divadlo a muzikálovou scénu. Dotkli jsme se jeho práce na muzikálu Winton (psali jsme zde), ale také otázky, zda mají umělci v našich církvích dostatek prostoru a podpory. Právě toto téma otevřelo důležitou otázku: Umíme jako církev rozpoznat a rozvíjet umělecké obdarování lidí ve svých řadách? Nebo někdy nevědomky vytváříme prostředí, ve kterém pro ně není místo?
Dalším hostem byla slovenská zpěvačka a autorka Kamila Apetauer, která již delší dobu žije v České republice. Povídali jsme si o rozdílech i podobnostech české a slovenské chválové scény, o spolupráci a autorské tvorbě. Kamila také představila jednu ze svých nejnovějších písní.
S Petrem Brůžkem z Liberce jsme se vrátili do doby, kdy neexistoval YouTube ani Spotify a písně se mezi sbory šířily úplně jinými cestami. Pro mladší účastníky to mohlo být zajímavé nahlédnutí do historie, kterou sami nezažili. Také Petr mohl zazpívat svoji novou píseň Pramen vody živé.
Posledním hostem byl Petr Zika, jehož vyprávění přirozeně obrátilo naši pozornost od samotné hudby k tomu, komu jsou chvály určeny – Ježíši Kristu. Celé setkání mělo uvolněnou atmosféru. Hudebník Ondra Malina před příchodem jednotlivých hostů zahrál motiv některé z jejich známých písní a účastníci hádali, o kterou skladbu jde. Za správnou odpověď je čekala odměna.
Závěr pak patřil hudebnímu experimentu, který vznikal přímo na místě. Gina vyzvala hosty, aby na pódiu společně vytvořili novou píseň. Jen Ondra Malina předem znal několik akordů, od kterých se improvizace odvíjela. Ostatní se postupně přidávali a během několika minut vznikla píseň, jejíž refrén nakonec zpíval celý sál. Byl to jeden z okamžiků, které připomněly, že nová tvorba nemusí vždy začínat dlouhým plánováním. Někdy stačí odvaha začít a ochota naslouchat jeden druhému.
Zkušenosti, příběhy, humor
Důležitou součástí konference byla také biblická vyučování. Hlavním sobotním řečníkem byl Dave Patty (CB Frýdlant n. O.) a doplnil ho Jiří Čihulka (My Father’s House Turnov). Organizátoři záměrně chtěli dát prostor také lidem, kteří nejsou primárně hudebníky, ale považují chválu a uctívání za podstatnou součást života křesťana.
Sobotní odpoledne přineslo také panelovou talk show, jejíž hosté byli vybíráni přímo mezi účastníky konference. Do rozhovoru se zapojili například David Juráš z Jiného rytmu, David Bukáček, Jáchym Rykl, Noemi Macura, David Slavkovský ze skupiny Espé a jeden z nejmladších hostů, dvaadvacetiletý Ondřej Horáček. Na chvíli byl přizván i Ivan Růžička.
Účastníci mohli prostřednictvím aplikace Slido pokládat vlastní otázky. Zajímaly je zkušenosti s vedením chval, osobní příběhy i humorné situace, které hudebníci během své služby zažili. Nechyběly spontánní reakce ani otevřenost. I tato část programu ukázala, že se o chválách dá mluvit nejen vážně, ale také s lehkostí a humorem.
Závěr konference patřil slovenské skupině Espé včetně slova Jula Slováka.
Po oba dny bylo živo také ve foyer Semilassa. Účastníci zde mohli zůstávat, povídat si, dát si kávu nebo něco k jídlu. Příjemná a vstřícná obsluha kavárny Quido přispěla k atmosféře, ve které nebylo nutné mezi jednotlivými programovými bloky nikam odcházet.
Přestože bychom si přáli větší zastoupení účastníků ze Slovenska, věříme, že letošní ročník může být začátkem dalšího propojování české a slovenské křesťanské hudební scény. Naše země mají společnou historii, kulturní blízkost i mnoho písní, které se zpívají po obou stranách hranice. Konference Vyvýšený připomněla, že toto dědictví nemusí zůstat jen vzpomínkou. Může se stát základem pro nová přátelství, spolupráci i vznik dalších autorských písní. A možná právě v tom spočívá jeden z odkazů letošního setkání: nejen připomínat písně, které nás provázely v minulosti, ale vytvářet prostor pro ty, které teprve vzniknou. Nad tím vším je ale klíčové každodenně, ať už v soukromí, či veřejně, vyvyšovat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.