Evangelikální vedoucí sdíleli zkušenosti a vzájemně si žehnali

Biblické a myšlenkové důrazy

Program byl rozdělen do čtyř bloků. Každý z vrcholných představitelů církví jeden z nich zahájil stručným biblickým zamyšlením. David Novák (předseda Rady CB) vycházel ze žalmu 133. Upozornil, že předpokladem jednoty mezi křesťany je, aby se navzájem nenálepkovali a neškatulkovali („fundamentalista“, „liberál“ atp.). Musíme brát vážně, že i „ti druzí“ poctivě hledají Boží cesty. „To vyžaduje určitou vnitřní disciplínu,“ podotkl. Novák také poukázal na to, že Lausannské hnutí, mezinárodní evangelikální platforma založená v roce 1974 Billym Grahamem a Johnem Stottem, v době svého vzniku zahrnovalo pouze konzervativní evangelikály, ale dnes jsou součástí „hlavního proudu evangelikalismu“ také církve letniční a charismatické. U nás je vývoj obdobný.

Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB) si položil otázku, zda lze text z 12. kapitoly 1. listu Korintským o různých darech a částech těla aplikovat na církve, byť byl adresován jednomu sboru. Poukázal na to, že přiznat si, že „druhé potřebujeme“, může být nesnadné a můžeme to podvědomě pociťovat jako vlastní slabost. Duch svatý se ale v každém z nás projevuje jinak, nejsme a ani nemůžeme být stejní. Právě díky tomu se můžeme navzájem obohacovat a doplňovat. „Raduju se z toho, co dává Pán Bůh bratrům a sestrám ‚jinde‘,“ uvedl Coufal.

Marek Prosner (senior KS) na základě verše z 1. listu Petrova 3,9 připomněl, že jsme jako křesťané (dědicové Božího požehnání) byli povoláni k žehnání. Někdy máme tendence za křivdy či útoky slovně odplácet. Ježíš ale vše předával Otci, který soudí spravedlivě (1Pt 2,23). Naším úkolem je důvěřovat Hospodinu, že on sám bude jednat.

Martin Moldan (biskup AC) pak připomněl proroka Jeremjáše, který se ztotožňoval s utrpením svého národa. Opakem byl Jonáš, který v Ninive zvěstoval zkázu, „... pak si odešel na kopec, tam si zřídil pozorovatelnu a čekal velké divadlo. Bůh mu musel dát lekci z milosrdenství.“ I Pán Ježíš se přirovnával k pastýři; bylo mu lidí líto a obětoval se za ně. Jak je to s církevními vedoucími? Jejich výbavou by neměly být jen organizační schopnosti a teologické vzdělání, ale také láska k církvi. „To, že církev nemají rádi lidé ‚vně‘, uneseme, ale je smutné, když sami její členové pálí do vlastních řad,“ řekl Moldan.

„Naši otcové do sebe šili“

V prvním bloku programu zástupci církví stručně představili své denominace – jejich vývoj v posledních letech, organizační strukturu a její případné proměny, zaměření na různé činnosti, vize, dílčí úspěchy i aktuální či očekávané výzvy. Obecný obrázek českého evangelikalismu, který vykreslili, lze vnímat jako mírně optimistický. Vznikají nová společenství (nejen česká, ale i romská, ukrajinská či mezinárodní), na různých úrovních postupně probíhají generační výměny vedení. Jednotlivé církve se věnují i dalším činnostem, ať už jde o sociální práci, teologické vzdělávání, misii či aktivity pro různé věkové skupiny, rodiny a singles. Některé denominace mají rozběhnuté konkrétní projekty zaměřené na oslovení nevěřících. Mezi aktuální výzvy obecně patří nedostatek nových vedoucích a jejich příprava, někde také velká teologická rozkročenost (nejvíce v CB) a zápas o vlastní identitu.

Po přestávce následoval rozhovor o tom, v čem se čeští evangelikálové navzájem potřebují. Přítomní se snadno shodli na tom, že přirozená spolupráce funguje zvláště v oblasti sdílení evangelia. „Svou zemi nezachráníme jako jednotlivé sbory či denominace. Co můžeme udělat pro to, aby evangelium slyšelo mnohem více lidí? Co musíme změnit, abychom mohli říct, že jsme ‚zabrali zemi‘?“ ptal se Petr Rattay, zástupce biskupa AC.

V posledních letech evangelikálové spojují síly také ve vzdělávání – příkladem je Evangelikální teologický seminář: Založila ho sice Církev bratrská, dnes v něm však studují lidé z různých denominací a pestré církevní zázemí mají i jeho vyučující.

Společně lze také reagovat na velká témata, která se aktuálně vynořují, např. duševní zdraví mládeže nebo mezigenerační předávání rolí. I v tom může fungovat sdílení zkušeností a vzájemná pomoc.

„To, že tu takto jsme, je také vliv kultury, která je obecně otevřenější,“ zamyslel se David Novák. „Naši otcové neměli problém se ‚mydlit‘; mladí lidé naopak denominace vůbec neřeší. Čím si je člověk jistější svou identitou, tím méně se bojí ostatních.“

Marek Prosner vyjádřil přesvědčení, že takové setkání vedoucích „... má vliv na církev jako takovou. To, že si spolu umíme sednout, bavit se, modlit se spolu a žehnat si, ovlivňuje i běžné členy.“

Martin Moldan připomněl, že před rokem 1989 komunisté živili nevraživost mezi církvemi a setkávání nebylo možné. „Postupem let se vztahy hodně zlepšily, na místních úrovních se bourá nedůvěra, lidé se mají rádi.“

Na důležitost osobních kontaktů poukázal i Lubomír Ondráček (hlavní pastor KS Praha a člen Užšího výboru KMS): „Důležitá je vzájemná důvěra, to, že se osobně mnohem lépe známe. To pomáhá narušovat předsudky.“

Společné chvály a žehnání

Pro mnohé byl vrcholem programu středeční večer chval spojený s modlitbami. Do Slavíkova kvůli němu přijela skupina Mozaika Worship z Hradce Králové. Kapela pod zkušeným vedením Ivana Růžičky kombinovala muzikantskou a pěveckou zdatnost s určitou mírou improvizace a nebylo těžké se k uctívání přidat.

Těžištěm večera však byly vzájemné modlitby. Zástupci jednotlivých církví postupně přicházeli doprostřed místnosti, stručně sdíleli, v čem uvítají modlitební podporu, a ostatní je obklopili, pokládali na ně ruce a přimlouvali se za ně. Zaznělo i několik krátkých prorockých slov a povzbuzení. Slyšet z úst vedoucích jiných církví přejná slova upřímné vděčnosti a požehnání bylo pro řadu účastníků silným zážitkem.

Po skončení oficiálního programu někteří ještě dlouho do noci pokračovali v neformálních rozhovorech.

Role neziskovek

Ve čtvrtek ráno pak rozprava patřila vztahu mezi církvemi a paracírkevními organizacemi. Přítomní se obecně shodli, že různá paracírkevní sdružení a neziskové organizace jsou vítány, pokud církev budují a pomáhají jí tam, kde sama nemá síly. Problematické je naopak, pokud odčerpávají lidi a peníze, které by potřebovaly jednotlivé sbory.

Na to, že věc není černobílá, ovšem upozornil David Novák: „Mnohé paracírkevní organizace se věnují něčemu, co církev neumí nebo prostě nedělá.“ Jako pozitivní příklady uvedl Ne pornu, Mezinárodní vězeňské společenství, Kristus pro každého nebo HledamBoha.cz. „V menších sborech se vedoucí můžou bát, že přijdou o potenciální pracovníky. Je dobré mít mentalitu Božího království – nepracují pro nás, ale pro Pána Boha. Pokud dělají dobrou práci, chvála Bohu za to.“

Jan Drahokoupil (člen Rady CB) k tomu řekl: „Klíčem je dát lidem prostor ve svém sboru. Pokud nemají prostor, najdou si ho jinde.“ Poukázal i na další aspekt: „Paracírkevní organizace občas dokážou lidi oslovit, přivést k Bohu, ale hůř se jim daří zapojit je do církve. V té spolupráci je obrovský nevyužitý potenciál. Když se to dá dohromady, může z toho církev mít velký užitek.“

Martin Moldan zmínil, že třecí plochou může být, pokud tyto organizace vytvářejí paralelní struktury či pořádají akce, které konkurují tomu, co už dělá církev.
Marek Prosner vyzdvihl, že některé organizace mají dobré PR, což lidi přitahuje; církve se od nich mohou poučit.
Z dalších konkrétních organizací byly v diskusi kladně hodnoceny například Křesťanská akademie mladých nebo Rádio 7. 

Moderující Tomáš Růžička (tajemník KMS) připomněl, že „Ježíš přišel ustanovit svou církev, ne paracírkevní organizace. Ty mají církvi sloužit. Ale to, co přetrvá, je církev.“

Hledání cesty vpřed

Poslední blok programu patřil sdílení o tom, jaké metody evangelizace se v církvích osvědčují. V AC a BJB se cíleně zaměřují na zakládání nových sborů. Dynamická je práce mezi Romy (tu zmínili zástupci AC, CB i KS), řeč byla také o misijní práci na internetu. V CB jsou asi nejúspěšnější aktivity pro děti a mládež, například skautské oddíly. „Není problém tam pozvat nevěřící, je o to zájem,“ řekl David Novák, který také připomněl, že statisticky se nejvíc lidí obrací do 18 let. „Otázka je, jestli to zohledňujeme v tom, jak ‚děláme církev‘,“ dodal Novák.

Některé sbory experimentují s různými formami setkání: konverzační bohoslužby kolem stolu, večerní bohoslužby pro nevěřící, mnohde je snaha, aby byla křesťanská setkání srozumitelnější pro návštěvníky. Vznikající ukrajinské sbory často kombinují duchovní práci a sociální pomoc.

Z více stran zaznělo ocenění kurzu Manželské večery a zvláště Alfy, která „funguje“ a „dá se použít variabilně, i v domácím prostředí“, a mnohde díky ní přicházejí do církve noví lidé.

Význam nelze vyčíslit

Jak setkání církevních rad celkově zhodnotit? Nemělo předem stanovený měřitelný cíl a jeho výsledkem nebylo žádné oficiální komuniké ani naplánovaná společná akce. Přesto bylo přínosné a podnětné. Asi nejdůležitějším efektem je prohloubení osobních vztahů (někteří se dokonce seznámili teprve zde), což pomáhá budovat vzájemnou důvěru a ulehčuje případnou budoucí spolupráci. A věřím, že vzájemné přímluvné modlitby a žehnání mají moc a přinesou dobré ovoce.