Jan Macura: Křesťan nemusí vždy být „hodný chlapec“
Myšlenka na setkání s policistou z protiteroristické jednotky ve mně vzbuzovala respekt. Představovala jsem si drsného odměřeného chlapíka zoceleného tvrdým výcvikem a misemi v nebezpečných oblastech. Přišel vlídný usměvavý muž a v rozhovoru otevřeně mluvil nejen o odvaze a boji se strachem, ale také o tom, co se od policistů a vojáků může naučit církev.
Audio pouze pro předplatitele
Představte si, že stojíte v přeplněném supermarketu, někdo začne křičet a mávat pistolí, lidé panikaří. Nevíte, jestli jde o hloupý vtip, nebo skutečnou hrozbu. Co se vám v první vteřině bude honit hlavou? Co uděláte?
To je situace, kterou si často přehrávám v hlavě, protože se s tím potýkám celý život. Mám nastavené určité postupy. Nejprve bych rozlišil: Mám tam rodinu? Pokud ano, snažil bych se ji zabezpečit, aby se ve zdraví dostala pryč. Pokud ne, snažil bych se zachránit životy dalších lidí. Snažil bych se vyhledat daného člověka a nějak ho eliminovat. Problém je, že na dálku se nerozpozná, jestli ta osoba má skutečnou zbraň, nebo ne. Proto bych musel ještě zvážit, jestli útočník opravdu někoho zabíjí, anebo jenom vyhrožuje. Strašně nerad bych totiž někoho zastřelil, a pak zjistil, že to byla plastová zbraň a že si jenom natáčel scénku na instagram, a neuvědomil si vážnost situace, ve které teď celá Evropa je.
Dva měsíce po svatbě jsem jel do Irák ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
