Daniel Skokan: Návštěva v akvárku
Snad do každého společenství čas od času zavítá nějaký nový člověk. Aby přišel znovu nebo aby si v nově objevené křesťanské komunitě našel svůj trvalý domov, ale není snadné. Proč? Vrtá vám to taky někdy hlavou?
Audio pouze pro předplatitele
Před třiceti šesti lety jsem přišel do sboru, který nebyl nijak moderní, generačně jsem tam taky nezapadal, a přesto jsem tam na nějakou dobu našel svůj domov a dodnes na to místo s láskou vzpomínám. Mám pro to dva velké důvody.
Nebyl jsem nahý a zostuzen, a přesto jsem se styděl. Neubližoval mi, a přesto mě to bolelo.
Prvním byl osobnější kontakt s člověkem, kterému na mně záleželo. Projevilo se to několika způsoby: Tím, jakým tónem se mnou mluvil. Nedělal se chytřejším a nemluvil spatra, ačkoli byl starší a zkušenější. Nevedl se mnou jen povrchní konverzaci, která neurazí, ale taky vás nijak neposune. Měl na mě čas. Ne hned, ale udělal si ho. A vzal mě na oběd. (No jo, bylo mi 17 a jídlo bylo můj jazyk lásky. :))
Druhým důvodem byla neorganizovaná, a přesto zvláštním způsobem vetkaná láska všech ke všem. Ano, byly mezi nimi rozpory a vedla se místní církevní politika, existovaly názorové a teologické rozdíly, střetávaly se různé generace. Ale p ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
