„Chci, aby Boží zvěst zněla přirozeně,“ říká filmař, zpěvák a výtvarník Lubomír Hlavsa
Za totality plnil sály křesťanským rockem, později točil filmové historické dokumenty. Dnes prožívá tvůrčí svobodu jako kreslíř a experimentuje s AI. Veškeré technologie i umělecké formy vnímá jako pouhé nástroje. Klíčové pro něj zůstává jediné: Aby zpráva o Boží lásce zasahovala lidská srdce, přirozeně a bez náboženských klišé.
Mnozí čtenáři tě znají jako filmaře, hudebníka, kreslíře komiksů... Co z toho je ti nejbližší? Co je pro tebe nejdůležitější?
Nejbližší mi byl a asi vždycky bude film. Máloco na světě dokáže promluvit k lidskému srdci tak jako dobře natočený film, samozřejmě ještě dokreslený hudbou. Nicméně filmařina je nákladná a je stále dražší. Tím nemyslím techniku, ta paradoxně zlevňuje, ale všechno ostatní okolo filmu. A jelikož jsme si s manželkou, která u toho se mnou byla třicet let, museli veškeré finanční prostředky shánět sami, bylo to pro nás v tomto směru stále těžší. Po posledním filmu o Komenském jsme se za to hodně modlili a nakonec jsme se rozhodli, že filmařinu zásadně přibrzdíme.
Lidé v církvi si často neuvědomují, že skutečného umělce do žádné škatulky nenacpou.
A pokud se ptáš, co pro mě zůstane tím nejdůležitějším, je to užitečnost ve službě Bohu. Vždy jsem hledal nejvhodnější slova, vizuálně atraktivní podobu a v hudbě zajímavou melodii. ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.