Uctívání předků i krvavé rvačky ve školách. Zážitky z misijní cesty do JAR
Před odletem jsem o Jihoafrické republice věděl jen to, že se jí přezdívá „Duhová země“, má 12 oficiálních jazyků, tři hlavní města a vysokou kriminalitu. Vybavoval jsem si i Radovana Krejčíře odpykávajícího si trest ve věznici v Johannesburgu...
Audio pouze pro předplatitele
JAR je země kontrastů. Na jedné straně tady narážíte na hluboké rány po apartheidu, chudinské čtvrti (townships), vysokou nezaměstnanost a řízené výpadky elektřiny (loadshedding). Na druhé straně vás ale okamžitě dostane vřelost místních a koncept Ubuntu – myšlenka „Jsem, protože jsme my“. (Ubuntu je tradiční africká filozofie lidskosti, vzájemného respektu a sounáležitosti, podle níž se člověk stává člověkem díky vztahům s ostatními. – pozn. red.) JAR je navíc duchovně neuvěřitelně živá: Ke křesťanské víře se hlásí přes 80 % obyvatel a tamní církve – od tradičních sborů po letniční společenství – překypují radostí, energií a životem.
Učitelé věděli, že přicházíme s evangeliem, a tak k nám posílali ty největší průšviháře.
Už od začátku mé cesty s Ježíšem ke mně Bůh promlouval o misii. Zlomový pro mě byl seminář NF Nehemia na festivalu United, kde mi Bůh vložil do srdce touhu nést evangelium až na sám konec světa. V roce 2022 js ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.