„Už se neptám vesmíru, ale Boha,“ říká litevská umělkyně Aglaja Ray
S životním příběhem Aglaji Ray jsem se setkala na letošním festivalu United, kde tato litevská umělkyně přímo na ulici malovala velkoformátový obraz a kde vedla umělecký workshop. Všimnete si jí na první pohled, protože s davem nesplývá. Její jinakost a hloubka mě přitahovaly a věděla jsem, že její příběh stojí za zaznamenání.
Audio pouze pro předplatitele
V jaké rodině jste vyrůstala?
Vyrůstala jsem v malé litevské vesnici, kde se život točil kolem domu a zahrady. Měli jsme krávy, prasata a – jak se mi jako dítěti zdálo – nekonečně dlouhá bramborová pole. Byla to doba staromódních kabelových telefonů a herních konzolí ve stylu Super Mario, ale hlavně jsem si hrála s místními dětmi, toulala se po polích a pomáhala mamince s domácími pracemi. V té jednoduchosti byla jistá krása.
Myslela jsem si, že víra je jako hra, že si můžu vytvořit vlastní „bohy“.
Moje maminka byla učitelka matematiky – silná, kreativní, milující a neuvěřitelně nás děti podporovala. Uměla hrát na akordeon a na klavír, krásně zpívala, a dokonce namalovala malou fresku na zeď našeho domu. Můj táta pracoval jako mechanik. Uměl pracovat se stroji a byl i trochu umělecký – namaloval několik obrazů, postavil si elektrickou kytaru a vyvolával analogové fotografie. Ale bojoval s depresemi a alkoholem, což do našeho domova vneslo tíhu. ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
