S evangeliem do pralesa i na moře. Po stopách Moravských bratří v Nikaragui
Stojím na malém hřbitůvku v zapadlé vesnici Haulover na karibském pobřeží Nikaraguy. Je na něm několik pečlivě udržovaných náhrobních kamenů. Ty kameny mi svým provedením něco připomínají. Už jsem takové někde určitě viděl. Přistupuji k prvnímu a čtu německý nápis: „Anna Theodora Ziocková, narozena 1850 v Herrnhutu, dokončila pozemský život 1880 zde.“ Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, v čích stopách tady kráčíme.
Audio pouze pro předplatitele
Na náhrobku je odkaz na verš z Izajáše 26,19: Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky.
Ano, Anna, která jako třicetiletá položila svůj život na misii, vstane z mrtvých právě zde. Když si náhrobek přečtou naši nikaragujští společníci Candido, Ricardo a Alonso, něco se s nimi stane. Do té doby veselí a bezstarostní Latinos najednou zvláštně zvážní. A po celý zbytek dne nepřestanou mluvit o tom, že právě u náhrobku jim Bůh zjevil, že mrtví přece nejsou mrtví. Že pořád žijí. A že my jsme součástí jejich odkazu.
V zapadlé vesničce nám starý pán jako svou nejvzácnější relikvii ukazoval tričko s Janem Husem.
Už při své první návštěvě našich misionářů, manželů Klingerových, před osmi lety jsem si všiml zvláštní úcty k „Moravian Church“ (Moravské církvi, Jednotě bratrské) v Nikaragui. Ale tentokrát mě to provázelo na každém kroku. ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
