Setkání platformy „Jsme rodina“: Uzdravení aneb Stav tvé víry

Mimo rozmanité chválicí a taneční skupiny zde vystoupilo celkem 12 řečníků, z nichž každý měl 20minutový prostor, aby ostatním předal poselství k tématu. Byli mezi nimi např. Štěpán Kafka (Kutná Hora), Andrea Haines (České Budějovice), Zdeněk Uhlík (Písek), Tomáš Růžička, Stanislav Bubik, Josef Bajzík nebo Radka Žočková (všichni Praha).

„Cenná byla právě rozmanitost jednotlivých příspěvků. Vnímáme, že Bůh si používá to, když se takovíto jednotliví řečníci za sebe vzájemně modlí, jeden od druhého přijímají, jeden druhého ctí,“ uvedl pro Život víry David Kafka a pokračoval: „Už od smíření na Bílé hoře (které fyzicky proběhlo v zastoupení desítek kněží a pastorů kvůli karanténě až 8. 5. 2021) máme za to, že skrze naše různá národní propojování Bůh naši zemi uzdravuje.“

Platforma „Jsme rodina“ funguje jako komunita na dálku – přes WhatsApp. Její součástí je nyní cca 350 lidí, kteří se dále dělí do jednotlivých skupin podle svého poslání a povolání. Jsou zde skupiny zaměřené na uctívání, vyučování, modlitby či prorocké vjemy apod. Součástí aktivity této propojovací platformy je i pořádání reálných setkání zhruba jednou za dva měsíce. Videa z konference jsou veřejně dostupná na jejím YouTube kanálu.

Uvnitř komunity jsou zaznamenaná i různá svědectví z konference – lidé mluví zejména o tom, jak byli povzbuzeni a že na setkání vnímali Boží přítomnost. „Rozhodla jsem se až na poslední chvíli, že pojedu, a jsem za to moc vděčná. Hned se to tento týden projevilo,“ uvedla Andrea z Hradce Králové a pokračovala: „Čtyři roky jsem se snažila odpustit jedné osobě, bránilo mi to vídat se s mým tátou a jezdit za ním na návštěvu. Odpouštěla jsem, ale pořád v srdci něco bylo. Některé věci se stále opakovaly, tak jsem to pak už vzdala a za celý minulý rok jsem se s tátou viděla jen asi dvakrát. A v sobotu nečekaně – myslím, že to zaznělo z pódia při chválách nebo při závěrečných modlitbách – se mluvilo o neodpuštění. Cítila jsem úplně bolest v srdci. Hned jsem věděla, pro koho to je, a dostala jsem tu milost to úplně pustit. Tento týden jsem dostala od Boha sílu jít na pohřeb a tu osobu obejmout. Bála jsem se reakce, že se najednou objevím někde, kam nepatřím. Ale ten soucit a Boží láska byly větší. Při tom objetí jsem pak viděla, že ta hradba padla. Teď jsem svobodná.“

Druhá část Andreina svědectví se týká přímo tématu uzdravení: „Hodně se mě dotýkala svědectví o uzdravení, mám v sobě touhu se taky modlit. Vždycky se v nějakém období za uzdravení modlím, pak to zase nedělám... V pondělí jsem se ocitla v čekárně u lékaře a paní, co přišla z ordinace, tam někomu vyprávěla svou bezvýchodnou diagnózu, byla z toho nešťastná. Najednou jsem si vzpomněla na celou konferenci a začala jsem rozmlouvat s Bohem, ať mi dá sílu, že se na to necítím. A stala se úplně nevídaná věc. Většinou je na té neurologii spousta lidí, ale já jsem tam s tou paní najednou zůstala sama. Paní se pohnula a dala najevo svou bolest. Navázala jsem s ní kontakt, řekla jsem jí, že jsem křesťanka a jestli se za ni můžu pomodlit. Ona to dovolila, krátce jsem se tedy pomodlila k Ježíši, po vzoru toho, co jsem slyšela, jsem prohlásila uzdravení. A pak jsem se jí zeptala – což bych asi nikdy dřív neudělala –, jestli je to lepší. Paní řekla „Ale jo, je to lepší“ a vstala. Byla jsem tím hodně povzbuzená. Díky Bohu, Duchu svatému, a setkání Rodiny, kde jsem mohla tolik přijmout.“