Petr Húšť: Po všechny dny života
Jak můžeme uprostřed tlaků dnešní doby zažívat Boží pokoj? Někdy stojíme před výzvami, na které se necítíme, máme dojem, že to nezvládneme. Jak vstupovat do věcí, které před námi Pán Bůh otevírá? A je to vždy tak, že když něco pro druhé uděláme nebo jim něco darujeme, tak tím sami ztrácíme? Dovolte, abych vám vyprávěl tři příběhy, jak uprostřed toho, co dělám, poznávám Pána Boha – jeho pokoj, zmocnění i obohacení ze služby druhým.
Audio pouze pro předplatitele
Pozdě večer jsem dorazil do centra Betanie na Zakarpatí, kde máme středisko naší práce. Slovenští celníci mě opět „podusili“, a tak se má cesta o několik hodin protáhla. Na západě Ukrajiny se však dlouho nezdržuji. Ještě v noci vyrážím s kolegy Jurijem a Ivanem na východ. Čeká nás zhruba 18 hodin cesty. Vezeme humanitární pomoc – generátory, motorové pily, kempinkové vařiče, jídlo, oblečení a léky – a jedeme navštívit své kolegy.
Co uděláte nebo darujete druhým, je pokladem, který vám nikdo nevezme.
Pozdě večer přijíždíme k Charkovu. V našich telefonech houkají aplikace, že do oblasti letí rakety. Kolegové už na to nereagují, jedeme dál. Všude před Charkovem i ve městě potkáváme džípy s protivzdušnou obranou: na autě velký světlomet a vedle toho zbraň na drony.
Míříme ke Kupjansku, kde máme mít večeři s kolegy. Potkáváme tři tanky a projíždíme velkým vojenským blokpostem. Musíme na chvíli zhasnout světla a vypnout motor. Jurij říká, že podle navi ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
