Pavel Plchot: „Přitahují mě problémové situace“ (rozhovor)
Ve sborové kanceláři CB Praha-Dejvice se cítím jako doma, i kvůli spoustě knih, které jsem četl nebo které bych četl rád. Pavel Plchot je civilní, na první pohled spíš nenápadný, ale hned zjistíte, že je to nadšenec. Nadšenec pro Krista, pro vanutí Ducha. Zároveň je ale bytostně střízlivý a praktický. Možná právě díky této kombinaci je jedním ze současných českých nejefektivnějších pastorů, respektive kazatelů…
Audio pouze pro předplatitele
Tvůj příběh s Bohem začíná v listopadu 1989...
Z dnešního pohledu ano. Od listopadu mám srdce plné vděčnosti za to, v jaké žiju zemi a době. V roce 1989 jsem byl studentem prvního ročníku matfyzu. Zapojil jsem se do stávky. Byl jsem nevěřící a byl to pro mě zázrak... Pro mě pak ale přišlo těžké období. Začaly deprese, chtěl jsem ukončit život...
Bylo mi dvacet a měl jsem pocit, že jsem v černé díře. Mou jedinou touhou bylo umřít.
Jaký to mělo kořen?
Zaskočila mě svoboda. V roce 1990 jsem se ocitl v paralýze možností. Byly to neskutečné možnosti, ale začal jsem mít pocit, že nevím, co je nejlepší. Co když to zvořu a půjdu špatným směrem? Taky jsem se potkával se staršími lidmi, kteří byli plní hořkosti, že jim ostatní zkazili život. Co když takhle skončím já? Začal jsem číst existenciálně těžké knihy, které pro mě nebyly jen zajímavá literatura, ale život. Když jsem četl Kafkův Proces, říkal jsem si: Jestli to dočtu, tak asi spáchám se ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
