Pavel Černý: Aby naše bohoslužba měla hloubku
Bohoslužba v našich evangelikálních sborech může být mělká, vlažná, dokonce i pokrytecká. Je možné poslouchat i zpívat písně o vroucí lásce ke Kristu, a přitom být lhostejný a odtažitý. Vina může být na naší straně, máme-li nevyrovnané vztahy s Bohem a s lidmi. Problém ale může být také na celkovém uspořádání a vedení bohoslužby. Jaká má být liturgie bohoslužby, která bude pro co nejvíce lidí pomocí a povede k hlubšímu vztahu k Bohu i k lidem? Proč je v některých sborech liturgie sevřená pevnými pravidly a ustáleným řádem, a v jiných se mění týden co týden a nikdy nevíte, co se tam objeví a jak se tam bude prezentovat momentální rozkolísaná invence těch, kteří bohoslužbu vedou?
Audio pouze pro předplatitele
V době hluboké totality jsem po sedmi letech opakovaných žádostí dostal vízum ke studiu na misijní škole v Anglii. Bylo to vykoupeno tím, že jsem se na rok musel odloučit od manželky a dětí. Po rodině se člověku zvláště stýská o Vánocích. Běžně jsem využíval možnosti k poznávání různých typů tamních církví. Ve chvíli bolesti z odloučení od svých blízkých jsem zjistil, že mě někdy hlučná bohoslužba se soudobými chválami přestává naplňovat. Najednou mi přišly příliš sladké.
Křesťanství se má obléct do šatů kultury, ve které žije. Nesmí to však být populistické a přehnané.
Možná si toho všimla jedna profesorka a pozvala mě k návštěvě vánoční bohoslužby v Cambridge. Tamní chrámový sbor anglikánské King’s College zpíval překrásné a hluboké vánoční písně. Bylo to důstojné vyjádření obdivu nad Božím vtělením v Ježíši Kristu. Středověká kaple byla nasvícena množstvím svící, které vytvářely měnící se směs světla a stínů. Ke konci bohoslužby jsme v modlit ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
