Lubomír Ondráček: Jsme naroubováni na „olivu Izraele“?
Naše země patří v oblasti vztahu k Izraeli k zemím výjimečným, minimálně v rámci Evropy. Již prezident Masaryk zaujímal k Židům poctivý postoj, byť to tehdy bylo nepopulární. V době vzniku moderního Izraele stála naše země mezi podporovateli mladého státu a zvláště v oblasti vojenského letectva přispěla k vítězství Izraele ve válečných konfliktech po jeho vzniku. V současnosti představitelé naší země často jako jedni z mála při hlasování na mezinárodních grémiích zaujímají k Izraeli vstřícný postoj.
Audio pouze pro předplatitele
To má duchovní kořeny. Již v době první republiky byl v Jeruzalémě československý „Dům modlitby“. V církvi v naší zemi se až na výjimky nerozšířila teologie náhrady (učení, že novozákonní církev plně nahradila vyvolený národ Izrael), která mnohde ve světě pronikla i do jinak zdravých církví.
Vedle těchto pozitivních věcí se ovšem někdy mezi křesťany objevují postoje, které jsou nakloněny Izraeli, ale nemají biblický podklad, a občas i biblickému pohledu odporují. Nebudu se věnovat různým až legračním názorům (vzpomínám třeba na požadavek vznesený před lety na vedení našeho sboru, abychom vyzvali členy sboru k odmítání nákupu jiných pomerančů než těch dovezených z Izraele; tím nijak nepopírám, že nákupem izraelského zboží můžeme Izrael podpořit, jen by to nemělo být měřítkem zbožnosti). Zaměřil bych se spíše na některé teologické otázky.
Normálně se naroubovaná větev nezmění. Síla kmene, Krista, je však taková, že změnu způsobí.
Opakovaně jsem se ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
