Jsem táta, sloužím tím Bohu
Když se nám narodila dcera, některé věci jsem musel pustit a začít se víc věnovat rodině. Často jsem si ale připomínal, že nechci dopadnout jako některé jiné křesťanské rodiny – přestat chodit mezi lidi, opustit službu v církvi, ztratit přátele, stěžovat si, že nemám kvůli dětem čas na nic dalšího čas… Však to znáte.
Netrvalo ale dlouho a právě tyto myšlenky mi začaly běžet hlavou. Přemýšlel jsem, že bych skončil s hraním na kytaru, vyčítal si, že dost často nečtu Bibli, netrávím s Bohem dostatek času a připadám si od něj daleko. Bylo mi to líto a postupně jsem do toho ještě víc zabředával. Napadalo mě, že by ode mě bylo pokrytecké, kdybych měl někde hrát a vést chvály ve sboru, když jsem se vzdálil od Boha.
Díky rozhovorům s přáteli jsem si ale naštěstí mohl uvědomit, že všechny tyto myšlenky jsou lži, kterým bych se neměl poddávat. Protože tak to vůbec není.
Jeden přítel mi řekl: „Ty jsi Boha neopustil a nejsi pokrytec. Je důležité být s rodinou, je skvělé, že se jí věnuješ. Prožíváš nové životní období. Není to o tom, kolik toho přečteš nebo jak často se modlíš. Podívej se na to tímto pohledem: Když dítě přijde za svým otcem, moc se na něj těší a oba ze setkání prožívají obrovskou radost. A přesně tak to je i u tebe a našeho nebeského Táty. Těší se na setkání s tebou, pokaždé se raduje, když přijdeš. V životě jsou různá období – tvým úkolem je teď trávit čas se svou rodinou, věnovat se jí a předávat jim tím Boží lásku, oporu, jistotu a bezpečí.“
Od narození dcery vidím v celé naší rodině, jaký Bůh doopravdy je, jak se o nás stará, jak jedná a je s námi. Služba vlastní rodině se pro mě stala jedním z nových způsobů, jak Boha poznávat a uvědomovat si jeho věrnost a přítomnost. Chvála má mnoho podob a péče o rodinu, která mi byla svěřena, je jednou z nich.
