Jako by přišla přímo z nebe (příběh čtenáře)

Před pár lety jsem měl být pracovně přeřazen do jiného výrobního závodu naší firmy. Vzhledem k tomu, že se tyto pobočky od sebe nacházejí asi dvě hodiny jízdy autem, byl jsem rozhodnutý, že se přestěhuji. I z důvodu, že už na tomto místě nebudu působit, jsem chtěl po sobě zanechat čistý stůl a dát vše do pořádku. A tak jsem postupně zkontroloval všechny důležité věci a rozdělanou práci.

Když už zbývalo jen několik posledních dnů před stěhováním, zdálo se, že je snad všechno v pořádku. Při kontrole nářadí na odběry vzorků vody jsem si ale všiml, že u výsuvné tyče s držákem na odběrový kbelík chybí kovová matička. Zřejmě se při práci s tyčí matička povolila a ztratila. Napadlo mě, že doma ve skříni mám různých matiček spoustu, a tak jich několik vezmu do práce. Snad tam bude některá z nich pasovat a tyč bude moci zase bezpečně sloužit. Jenže vzhledem k velkému množství věcí, které jsem kvůli přesunu a stěhování musel řešit, jsem na to úplně zapomněl. A stejně tak se stalo druhý, třetí i poslední den.

Když jsem poslední den přicházel do práce a došlo mi, že ty matky opět nemám, cítil jsem se sklesle. „Ach jo, jsem to ale sklerotik! Co teď?“ říkám si.

Jakmile však jdu po chodbě naší budovy a procházím kolem skladu s nářadím, všimnu si, že přímo přede dveřmi skladu leží malá kovová matička. Překvapeně na ni zírám. „Kde se tady vzala?“ nejprve nechápu. Vždyť ještě předchozího dne tu žádná nebyla. „A jo, vlastně,“ došlo mi pak, „vždyť včera odpoledne nějací technici opravovali stropní svítidla na chodbě vedle skladu, a tak jim asi tahle matka spadla a skutálela se ke dveřím. Uvidíme, jestli tam bude sedět.“

Padla tam jako ulitá. Jako by tam tu matičku někdo seslal přímo z nebe...

Věřím, že Bůh všechny tyto okolnosti dopustil, nejen aby mi udělal radost, ale zároveň mě ujistil, že je vždy a ve všem se mnou. A že se tedy v klidu můžu rozloučit se svým současným pracovištěm a vydat se vstříc novému...

Petr Esner, CB Dobruška