David Novák: Hospodin nastrojil velikou rybu...
V komentáři ke druhé kapitole Jonáše (Jon 2,1–11) jsem se dočetl, že text podává obraz umíněného Boha. Umíněnost není dobrá vlastnost, a tak jsem si říkal, co tím chtěl komentátor říci. Chtěl naznačit, že když se Bůh pro něco rozhodne, tak to dokončí. Zde se rozhodl, že zprávu od Boha ninivským přinese Jonáš.
(Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.)
Ten ale dělá pravý opak. Ví, že jít do Ninive je nebezpečný podnik. Asyřané totiž byli pro Izraelity asi něco jako pro nás kdysi Rusové. Neměli je rádi a je potřeba dodat, že právem. Mnohem raději by Jonáš doprovázel armádu, která by Ninive srovnala se zemí. Vyhlašovat těmto krutým lidem pokání a cestu k Bohu Jonáš nepokládal za dobrý nápad. Když pisatel popisuje Jonášův útěk, hraje si i s textem. Předně Jonáš jede přesně opačně, než kam má. Navíc zde můžeme sledovat opakující se sestup. Jonáš vstal, aby utekl před Pánem, poté sestoupil do Joppe, sestoupil na loď, sestoupil do podpalubí, pak je hozen do moře a nakonec sestoupil „ke kořenům horstev, závory země se za ním zavřely navěky“. Vidíme člověka, který nejen utíká před Bohem, ale zároveň sestupuje do hlubin, dál a dál od Boha. Útěk před Bohem, ale i před svým posláním totiž znamená sestup do hlubin. ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
