Vinu odpustí i potrestá. Postmoderní interpretace Starého zákona
„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ (2M 34,6–7)
Audio pouze pro předplatitele
Mnozí křesťané slova o Bohu, který stíhá vinu otců na synech a vnucích, bez váhání škrtají. Mají za to, že v Novém zákoně poznali Boha jako milujícího Otce, a vše, co s tímto obrazem neladí, pokládají za překonané. Odpůrci křesťanství zacházejí ještě dále. Nespokojí se s tím, že některé rysy Hospodinova charakteru v tichosti pomíjejí. Místo toho na ně poukazují, aby zostudili Bibli, přinejmenším Starý zákon.
Člověk si může vybrat, zda bude zakoušet Boží přízeň, nebo hněv.
Podle Richarda Dawkinse je Hospodin nedůtklivý, žárlivý, mstivý, posedlý vlastní výjimečností a výjimečností svého vyvoleného pouštního kmene. U představitelů tzv. nového ateismu nás hlasité projevy nelibosti a pohrdání ve vztahu k Bohu Starého zákona nepřekvapí. Těm přece nejde o nic jiného než diskreditaci křesťanství. Sotva od nich můžeme očekávat poctivé studium Bible.
Překvapivější může být averze vůči Hospodinu u současných amerických autorů, kteří se hlásí ke křesťanství ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
