Blanka Ježková: Když auto stojí, nezatočíš
„Ta dnešní generace! Za nás to bylo jiné!“ Kolikrát jsme podobné povzdechy slyšeli? A kolikrát je říkali naši rodiče, prarodiče – a hádám, že i jejich předci? Přesto seznam výzev, kterým čelí dnešní generace, není vůbec krátký: sociální sítě, izolace, nejistota, obrovské množství informací, neustálá potřeba se rozhodovat, ztráta identity, odcizení... Generace Z a ještě mladší generace Alfa vyrůstají v odlišném světě, než je ten, ve kterém jsme vyrůstali my. A pokud si tyto názvy zadáte do vyhledávače, najdete celou řadu poznatků, které bychom mohli – a měli – v církvi reflektovat.
Audio pouze pro předplatitele
Oblast novodobé služby dětem mi leží na srdci. Naše generace má zodpovědnost evangelium zprostředkovat dál. Nikdo jiný to za nás neudělá. Ale jak na to? Je to výzva k novému dialogu a je dobře, že se v církvi začíná otevírat.
Mám nejlepší zkušenost s tím, když se děti stávají spolutvůrci.
Nedávno jsem se ocitla v situaci, kdy jsem nevěděla, jak se rozhodnout. Potřebovala jsem víc informací, další potvrzení, jistotu, že neudělám chybu. Teprve když mi kamarád obrazně řekl: „Rozjeď se a až pak zatoč – se stojícím autem prostě nezatočíš,“ došlo mi, jak důležité je udělat první krok. A podobně to vidím i v přístupu k dnešním dětem a mladým. Možná ještě přesně nevíme, jak jejich potřebám porozumět, jak je efektivně oslovit. Ale právě proto je potřeba se rozhodnout vyjet – hledat, zkoušet, modlit se. Občas možná skončíme ve slepé uličce, ale pokud zůstaneme stát a budeme dělat, že se nic neděje, ztratíme je.
Sama nové cesty hledám, do dětské služby se zapojuji a už pátým rokem se dětí především ptám. Znovu a znovu od nich zaznívá jedno slovo – v různých dětských obměnách: autenticita. Děti chtějí vidět opravdové nadšení, jiskru v očích, náš skutečný život. Věřím, že každému z nás Bůh ukazuje důraz, který máme mladé generaci předat právě my. Mě osobně Bůh vede k tomu, abychom přinášeli témata, o která děti stojí, a ukazovali jim Krista prostřednictvím věcí, které je každodenně obklopují. Myslím si, že v dnešní vizuální době je nezbytné, abychom zapracovali na svěží grafické podobě a nebáli se vpouštět do našich besídek a programů interaktivitu, umění a zážitkovou pedagogiku. Neznamená to ale, že se jako učitelé besídky máme „postavit na hlavu“ a usilovat o stále větší a větší zábavu. Naopak. Děti jsou často přesycené.
Myslím, že klíčem je hledat co nejvíce způsobů, jak je zapojit. Cesta je participace, vtáhnutí do realizace, prožitku, poskytnutí prostoru pro diskusi. Osobně mám nejlepší zkušenost s tím, když se děti stávají spolutvůrci. Napsala jsem pár knih pro děti. Píšu je zásadně s nimi. Umějí být skvělými kritiky, přicházejí s novými nápady a přirozeně svým nadšením strhnou i kamarády.
A co vy? Připravujete třeba dětský den pro děti, nebo s nimi? Nebo ho neděláte vůbec? Děti jsou v církvi důležité...
Blanka Ježková, CB Tábor
Autorka vede organizaci Hisland zaměřenou na tvorbu programů pro děti (viz www.hisland.cz).
