V okovech. Když je víra silnější než pouta (recenze)
Příběh Súdánky Mariam Ibrahímové mi díky rozhovoru v Životě víry ze září 2023 nebyl neznámý (je dostupný i na webu zivotviry.cz). Nenechal mě na pochybách, že tato žena, která raději čelila smrti, než aby zapřela svou víru, je opravdu výjimečná. O to víc jsem se těšila, až se o jejím životě dozvím víc. Rozsah knihy (více než 350 stran!) mne rozhodně nemohl odradit.
Audio pouze pro předplatitele
Kniha je psaná poutavě a je těžké se od ní odtrhnout. Přesto se nejedná o žádnou oddechovku – během čtení jsem mnohokrát musela knihu odložit a zpracovat to, co jsem si právě přečetla.
Některé pasáže se čtou opravdu těžko. Mariam otevřeně popisuje své zážitky a nevyhýbá se ani těžkým tématům, jako je fyzické a psychické týrání či ženská obřízka, kterou byla jako malá holčička v uprchlickém táboře v Súdánu nucena podstoupit. Proto je dobře, že vydavatel hned na začátek knihy přidal upozornění pro čtenáře. V něm doporučuje těm, pro které by některé kapitoly mohly být traumatizující, tyto části knihy přeskočit.
Život v Súdánu je vzdálený tomu, co známe z našeho kulturního prostředí. Často mě při čtení napadala otázka: „Opravdu se toto děje v 21. století?“ Čím víc jsem se děsila krutosti islámského systému a práva šaría, tím víc mě zasahovala Boží dobrota, která se jako červená nit linula životem autorky.
Bůh viděl tuto ženu a její víru, díky níž opakovaně odmítla odříkat šahádu (vyznání, jímž se člověk stává muslimem), a přiznal se k ní. Její život je zhmotněním známého výroku „Bůh dopouští, ale neopouští“. Mariam mnohokrát na vlastní kůži zažila, jaké to je, když tam, kde žádná cesta není, Bůh připraví svoji cestu: Kvůli víře ji v šestnácti letech vyhodili ze školy, přesto díky podpoře katolického kněze mohla později dostudovat nejprve střední katolickou školu, později medicínu na univerzitě v Chartúmu. Byla odsouzena ke stu ranám bičem a k smrti oběšením, avšak díky těhotenství bylo vykonání trestu o dva roky odloženo. Nemohla si dovolit řádného obhájce, přesto se našel schopný právník, který se rozhodl vzít její případ „pro bono“ (bez nároku na odměnu). Její obhajoby se ujal s nečekanou vervou a rozjel kampaň za její propuštění. Díky mezinárodnímu tlaku tak byla nakonec propuštěna a našla azyl v USA.
Při pohledu na hřbet a zadní stranu vazby knihy přemýšlím, zda ve mně použitá zelená evokuje spíše úzkost a agresi (jedovatá zelená nevábných žab či ještěrek), či naději (barva jarních lístků stromů, které se po dlouhé zimě derou na svět). Po dlouhém uvažování zjišťuji, že nejspíš obojí. Stejně tak v knize najdete jak spoustu děsivých pasáží, tak celou řadu důkazů o Boží věrnosti.
Po přečtení prvních stránek s ohlasy na knihu možná budete mít pocit, že lidé, kteří je psali, přehánějí: „Úžasný příběh.“ „Strhující. Provokativní. Neuvěřitelné.“ Není to nadsazené? Koneckonců kniha původně vyšla v Americe a tamější lidé mají ve zvyku až nepatřičně chválit. Po dočtení posledního odstavce knihy ale chápu, proč Mary De Muthová (autorka knihy Thin Places, Vzpomínky) přiznává, že „nedočkavě otáčela jednu stránku za druhou, aby zjistila, jak to bylo dál“, proč si Frank Wolf (bývalý poslanec za stát Virginie) klade otázku, „jak bychom se asi v podobné situaci zachovali my“, a proč Dr. Ben Young (spisovatel a pastor baptistického sboru v Houstonu) vše shrnuje slovy: „Tuto knihu si zkrátka musíte přečíst!“ Nezbývá mi než s nimi souhlasit.
Lucie Zídková, BJB Křídla u Nového Města na Moravě
Mariam Ibrahímová a Eugene Bach: V okovech, Nakladatelství KMS, 356 stran, 450 Kč.
Knihu lze objednat v internetovém knihkupectví KMS (knihykms.cz).
