V církvi díky Legu. Co mají barevné kostičky společného s evangeliem?

Například o Velikonocích, kdy děti ze stavebnice typicky staví hlavně vajíčka, pomlázky nebo zajíčky, si z kostek Lega připraví kříž a prázdný hrob s odvaleným kamenem. „A pak můžu vyprávět příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše. Můžu vyprávět, proč se to událo, proč se Ježíš obětoval a za koho,“ vysvětluje Jiří Šustr, který celý projekt se stavebnicemi v Česku spolu se svou manželkou Michaelou koordinuje.

Sada kostek LEGO byla české Církvi bratrské zapůjčena církví z Německa v roce 2010 a krátce nato jí byla darována. Během let se díky dalším darům sada rozšířila natolik, že se z menšího kombíku musela přestěhovat na přívěsný vozík. Ten si půjčují jednotlivé sbory, které ve svých městech mohou uspořádat společnou stavbu velkého města z Lega. Městečko, které mívá třikrát sedm a půl metru, obvykle staví asi 30 dětí – tři dny za sebou, tři hodiny každý den. Každé městečko je unikátní a čtvrtý den ho děti slavnostně představí v rámci bohoslužby. Během stavění se děti navíc každý den dozvědí něco o Bohu.

Podobným způsobem fungují i misijní LEGO kluby v různých městech. „Většina z nich funguje podle našeho vyzkoušeného modelu. Tříhodinový klub je rozdělen na první část, kdy se staví podle fantazie na dané téma. Děti staví společně u stolu a vytvářejí jeden větší projekt. Pak se hodnotí a povídá o jednotlivých výtvorech. Následuje svačina a při ní povídání o Bohu, krátký příběh. Podle zdatnosti vedoucího je povídání doplněno LEGO pomůckami. A v druhé části se staví jednotlivé stavebnice podle návodů,“ přibližuje Šustr.

Tyto kluby nejsou nízkoprahové, jsou určené spíše klasickým středostavovským rodinám, které pro děti hledají kvalitní zábavu. Rodinám, které jsou vlastně spokojené a nemají důvod Boha nebo církev aktivně hledat. „Přijal jsem, že mám být tím, kdo zasévá Boží slovo do srdcí dětí. A že nutně nebudu ten, kdo bude sklízet,“ vysvětluje Šustr. Svoji službu chápe jako pre-evangelizační. Rozsévá a doufá, že až děti budou jednou v životě hledat směr, na zasetá semínka se rozpomenou.

„Takto nám přišla jedna dívka na mládež. Hledala a vzpomněla si, jak v naší vile stavěla Lego,“ vzpomíná Šustr s tím, že občas i on zahlédne ovoce svého snažení. „U nás v Kolíně byl kluk, který přišel jen kvůli stavebnicím LEGO. Začal chodit na kluby a nechal se pozvat i na klub Awana, kde se učil zpaměti biblické verše. Pak začala chodit i jeho mamka. Chodili spolu v neděli do sboru a oba se nechali pokřtít.“

Na cestě dál do světa

Sluší se dodat, že v České republice se darované Lego nezastavilo. Jeden set stavebnice byl darován do Srbska, kam si ho odvezl český misionář. Velké množství „českých“ kostek také využívají polští Rojal  renžrs. Stavebnice putuje po různých polských sborech, děti z něj staví městečko Rojal sity a díky této aktivitě prý přišla do církve řada dětí. Zde je jeden z polských ohlasů:

„Během stavebních přestávek kážeme evangelium jak dětem, tak i dospělým. ... V Poznani pozvala jedna teenagerka z církve svoji kamarádku, aby v sobotu přišla na stavbu městečka z Lega. Zvala tuto kamarádku již mnohokrát, ale nikdy nechtěla přijít. Právě LEGO ji přesvědčilo a poprvé přišla do církve. Bylo skvělé, že druhý den přišla i na bohoslužby.“

Třetí zemí, kam bylo české Lego darováno, je Ukrajina. Ještě před válkou půjčila Církev bratrská na různá místa tři malé sady kostek a stavebnic – pro představu: jednu malou sadu tvoří asi 20 kilogramů základních kostek a 70 kompletních stavebnic s návody. „Nyní se nám podařilo obnovit kontakt zatím s jednou touto zapůjčenou sadou. A protože se bratrům na Ukrajině podařilo zachovat ji a využívat i nyní v době války, byla jim darována. Využívají ji ke službě dětem na školách, kam mohou chodit a přednášet na různá témata. Například o závislostech,“ říká Šustr.

Z kusých informací pochopil, že pravidelné misijní kluby na Ukrajině nyní asi spíše nefungují, ale Lego tam slouží jako pomůcka při přednáškách křesťanských lektorů ve školách nebo na příměstských táborech. Cé bé Frýdek-Místek, jehož součástí je početná ukrajinská komunita, a Cé bé Náchod, jehož členové jezdívají na Ukrajinu s pomocí, se nyní chystají na Ukrajinu dovézt další sady Lega, které by měly sloužit právě pro misijní kluby „podle českého návodu“.

To, co před 16 lety česká církev přijala z Německa, to dává i dál. A kreativitě se v Česku ani v zahraničí meze nekladou. „Kamarád vedl v Turnově několik klubů pro děti – venkovní aktivity, tábory, výlety... Děti mu postupně odrostly a další neměl,“ uzavírá Jiří Šustr ještě jednou vzpomínkou. „Půjčil si naše Lego. Všechny své zavedené hry jen přepasoval do LEGO tematiky. Jednoduše už nehrál na indiány a kovboje, pašeráky a četníky, ale na Nyndžago a SITY. Dokonce i ‚člověče, nezlob se‘ hrál s vyrobenými figurkami z Lega. A najednou měl plno.“