„Spatřil jsem cosi odjinud,“ říká výtvarník, sochař a hudebník Aleš Novák
Známe se asi 20 let. Připomíná mi mnicha, který se neodchyluje od svého zacílení. Je skromný, když ne přímo asketický, a s každodenní pílí kráčí za svým cílem. Chce výtvarným sdělením (i hudbou) předávat hluboké věci. Tvoří ve svém pražském atelieru, ale žije také v Liberci, kde učí studenty architektury. Rozhovor jsme natáčeli v Liberci, v knihkupectví Fryč, kde Aleš Novák také vystavoval.
Audio pouze pro předplatitele
Křesťanů, kteří se uměním živí a vytvářejí ho na vysoké úrovni, bylo ve středověku spousta, a dnes jich je málo. Jak ses k dráze umělce propracoval ty?
Původně jsem studoval architekturu v Liberci a tam jsme měli předmět „výtvarný ateliér“. Už tam mě zaujala volná tvorba. Ve druhém ročníku jsem dostal příležitost být na stáži na Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby a tam mě to úplně nadchlo.
Když maluju, jsem to nějak já a dotýkám se hlubokých věcí.
Ale už to, že jsi šel na architekturu, vlastně znamenalo chuť tvořit. Jak ses k architektuře dostal?
Trošku jako slepý k houslím. Přemýšlel jsem, kam na vysokou školu. Jako střední školu jsem absolvoval obchodní akademii, „abych něco uměl“, jak mi radila mamka. A tehdy jsem začal chodit do kurzu kreslení jako přípravky na talentovou zkoušku. To bylo mé první setkání s výtvarným uměním.
A proč jsi uvažoval o studiu architektury?
Cítil jsem, že určitě nechci pokračov ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
