Sirotci, brýle, kozy. Zkušenosti ze sedmé nejchudší země světa
Před několika lety (v roce 2016) jsem dostal e-mail od kohosi z Malawi. Byla to prosba o pomoc. Z onoho e-mailu ani nebylo pořádně jasné, o jakou pomoc se má jednat. A tak jsem odpověděl dotazem, co vlastně potřebují. Reakcí byl příběh, kterým autor, Keyason Manjolo, popisoval svou situaci...

Audio pouze pro předplatitele
Keyason byl sirotek, kterému otec jeho spolužáka zaplatil biblickou školu. Po jejím skončení chtěl Bohu sloužit, a tak začal chodit po Malawi a kázat evangelium; lidé se k němu přidávali. V době, kdy začal náš společný příběh, měl již 15 „sborů“ a staral se o asi 70 sirotků. Jeho prosba byla vlastně jednoduchá: „Nevím, jak dál ve službě pokračovat, a potřebuji poradit.“ Nějakou dobu jsme si jen psali. Ani si už nevzpomínám, jak k tomu došlo, ale když se mi v červnu 2017 uvolnil prostor v diáři, rozhodl jsem se tohoto muže navštívit. V té době jsem už měl s Afrikou zkušenost, již předtím jsme s pracovními týmy v různých zemích pomáhali stavět dětské domovy a školy. Tohle ale bylo něco nového. Tentokrát jsem netušil, kdo mě vlastně bude na letišti čekat a co bude následovat.
Brněnské šaliny v ranní špičce by pohledem Malawijce byly vlastně poloprázdné.
Před cestou jsem se snažil zjistit si o této africké zemi co možná nejvíce. Dočetl jsem se, že se nachází ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.