S novou partou v garáži (příběh čtenáře)

(Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.)

Uběhlo mnoho let a my jsme se s manželkou a čtyřmi dětmi přestěhovali do dalšího malebného městečka, Brtnice, kousek od Jihlavy. Když jsem si zjišťoval počet obyvatel Kamenice nad Lipou, zjistil jsem číslo 3720 a u Brtnice to bylo 3726. Rozdíl je šest a nás je doma šest. Uvědomil jsem si, jak je Pán věrný a má naše životy pod kontrolou, dokonce naplnil i tuto mou touhu.

Po letech zatelefonoval a ptal se, kdo jsem, že si chce smazat moje číslo, ale že mi radši volá.

Říct příběh za dvacet sekund

Roky plynuly a já jsem stále více volal k Pánu, abych mohl v Brtnici založit skupinku. V tom období náhle zemřel můj nevěřící kamarád na rakovinu. Sice jsem mu několikrát o Pánu řekl, ale nakonec asi neuvěřil. Nevím. Přemýšlel jsem, jestli to nebylo kvůli mně. Neztratil jsem první lásku? Ostrost a modlitební nasazení? Proč jsem mu nedokázal Ježíše lépe předat? Samozřejmě, obrácení člověka není na nás, je to dar od Pána, jen on tento zázrak v nitru člověka způsobí. Nicméně od té doby se mou modlitbou stalo: „Pane, prosím tě, něco tady udělej. Udělej něco se mnou. Prosím tě za skupinku v Brtnici – místo pro hledající, ztracené, věřící i nevěřící.“

Za čas mi zavolala kamarádka a pozvala mě na údajně „nejlepší kurz evangelizace“, který kdy zažila, a dala mi hned dvě rady: „Přihlas se a dělej všechno, co ti řeknou.“ Za pár dnů jsem byl přihlášen na on-line kurz „Mosty k lidem“.

Posledních 15 let pracuji na manažerský úvazek v automobilových korporátních firmách. K tomu čtyři děti, dům, zahrada, dvě auta a všechno neustále potřebuje „něco“. Času moc není, ale i tak jsem se snažil úkoly z kurzu maximálně plnit.

A co jsem se naučil? Třeba mluvit s lidmi slovníkem, kterému rozumějí, nepoužívat slova jako „svědectví“ nebo „spasení“. Naučil jsem se znovu hodně se modlit. Vytvářeli jsme si jakousi myšlenkovou mapu lidí kolem nás, za které jsme se s dalšími čtyřmi či pěti přáteli včetně manželky modlili. Myslím si, že to byl klíč k tomu, co následovalo.

Naučil jsem se také, jak říct příběh o tom, jak jsem se setkal s Ježíšem, za 20 sekund. Protože někdy sedíte u oběda v práci nebo jdete s někým po chodbě nebo děkujete paní uklízečce a třeba vidíte, že se něčím trápí. Nemáte v tu chvíli víc než jen těch 20 sekund, abyste zjistili, jestli člověk je, nebo není otevřený. „Víte, v mém životě bylo období, kdy jsem měl strach a bál jsem se smrti. Ale pak jsem někdy v 17 letech řekl: ,Ježíši, přijď do mého srdce, odpusť mi prosím všechno špatné a veď mě‘ a od té doby nemám strach z budoucnosti ani ze smrti.“ Někdy z toho vzešel rozhovor...

Naučil jsem se říct evangelium bez sucha v krku a zmatených slov, naopak s jistotou, láskou a jiskrou v očích. Asi nejdůležitější částí kurzu bylo naučit se pozvat nevěřící a hledající na „Discovery Bible Study (DBS)“, Objevné čtení Bible. Žádné náboženství, jen Ježíš a jeho Slovo.

Kolegové, prodavačka i fotbalisti

Fandím všem, kteří pravidelně bez ostychu sdílejí evangelium na ulici, ale já prostě žiju jinde. Moje přirozená síť vztahů je moje práce, sousedé a přátelé. Jen v pobočce naší firmy se nachází 1500 lidí. V Brtnici chodím nakupovat, mluvím s prodavačkou za pultem nebo s paní na čerpací stanici, vedle domu máme fotbalisty a jejich hřiště, na náměstí oblíbeného Vietnamce Vítka a jeho manželku Aničku, máme tu Kurdy, kteří prodávají skvělý kebab. To je můj svět, kam mě Pán postavil a kde pro mě má jedinečný úkol. Stejně jako pro vás ve vašem prostředí.

Bál jsem se odmítnutí, ale stejně jsem začal lidi na „Discovery“ zvát. Sousedovi, se kterým jsem občas šel na pivo, jsem řekl: „Petře, to je pro lidi, kteří nikdy nečetli Bibli, nikdy nebyli v kostele...“ On na to nadšeně: „Jirko, to jsem přesně já. Kdy to máš?“

Jindy mi zavolal kluk, se kterým jsem se potkal kdysi v hobby marketu. Po čtyřech letech volal a ptal se, kdo jsem, že si chce smazat moje telefonní číslo, ale že mi radši volá. Tak jsem mu připomněl náš rozhovor a v duchu jsem se ptal: „Pane, proč mi volá?“ A pak mi to došlo. Ježíš chce, abych ho pozval na „Discovery“. K mému překvapení pozvání přijal.

Nakonec se nás sešlo asi sedm nebo osm, poctivě nevěřících, v něco věřících nebo lidí zapletených v okultismu – prostě česká klasika. Postupně jsme se přetransformovali do chlapské skupinky a scházíme se – v garáži u souseda. On vyjede se svým novým lexusem a já jdu dovnitř se svojí novou partou.

Není to žádné velké probuzení. Za dobu, co jsem se naučil těmto jednoduchým principům, v Brtnici uvěřili dva sousedé, jednoho jsem pokřtil, další se přibližují nebo vracejí k Pánu.

V dalších místech, kde náš sbor pořádá „Discovery“, zažíváme podobné věci. Jedna sestra se přes 20 let modlila za manžela, aby uvěřil. On přijal pozvání ke studiu Bible a od té doby celkem pravidelně chodí, začal se s námi i modlit.

Znovu jsem objevil Ježíše

Jak DBS vlastně funguje? Setkání je rozděleno do tří částí: pohled zpět, pohled nahoru a pohled dopředu. Klíčem k úspěchu je vykazatelnost. Jeden přítel mi řekl, že ve skupince vždy dává důraz na poslední otázku: „Jak to, co jsme dnes slyšeli, konkrétně uplatníme v životě?“ A další je: „Komu to řekneme?“ To každého vede k zamyšlení a akci, protože příště se k tomu vracíme. „Co ti Pán řekl minule a co jsi s tím udělal?“

Přeji si, aby tyto jednoduché principy každý začal praktikovat a sám zažil Boží království a začal fungovat jako „kněz“ pro svou rodinu a okolí. Co uděláte, když člen vaší skupinky má vážnou nemoc? Všichni se modlí, zkoušejí to i nevěřící, a Pán odpovídá, uzdravuje nebo povzbuzuje. Lidé to vidí, zažívají Boží moc a sami se utvrzují v Pánu.

Jsem věřící asi 30 let. Byl jsem už skoro konzerva bez života, ale za tu dobu, co čteme Bibli s (původně) nevěřícími, jsem i já znovu objevil Písmo, Ježíše, jeho blízkost, moc, lásku, odpuštění a povzbuzení. Byl jsem s Ježíšem na loďce, když s několika učedníky odrazil od břehu, a zažil jsem, co to přináší, být jen s ním. Zažil jsem úlovek ryb, že se loď skoro potápěla. Prožil jsem s učedníky bouři na jezeře, viděl jsem, jak jde Petr po vodě. Byl jsem na svatbě, kde Ježíš proměnil vodu ve víno. S Pavlem jsem ztroskotal na Maltě a viděl jsem, jak ve stejné moci, v jaké Pavel uzdravil otce správce ostrova, uzdravoval Ježíš kamarády v garáži v Brtnici.

Proč to celé píšu? Možná jste v podobné situaci jako já. Normální pracující člověk, manžel, táta, soused, kamarád. Není právě teď čas se přiblížit k Ježíši a soustředit se na jeho poslání pro nás? Možná, že se náš čas opravdu krátí. Kéž nás Pán zastihne bdící, s dostatkem oleje v lampách, jako věrné a rozumné služebníky, které ustanovil nad svou čeledí, aby jí dávali pokrm v pravý čas.

Jiří Neužil, C3 Třebíč