Myslela jsem si, že já asi nebe neuvidím (osobní příběh)
V jedné životní etapě jsem hodně přemýšlela o tom, jak dobrý je dost dobrý. Přece nikdo nemůže s určitostí říct, že se dostane do nebe. Přemýšlela jsem nad svým duchovním životem. Ano, sice jsem si každý den četla Bibli a trochu se i pomodlila, ale strašně mi chyběl život s Bohem. Jako bych si každý den skočila k sousedovi pro mléko a hned zase odešla.
Audio pouze pro předplatitele
Měla jsem výčitky, že nedělám pro Boha dost. Chtěla jsem začít číst Bibli dvakrát denně a v poledne se modlit, a zvýšit tak své snažení, ale nějak to nešlo. Připadala jsem si daleko od Boha, přemýšlela jsem nad všemi špatnými věcmi, co jsem kdy udělala, a říkala jsem si, že já asi nebe neuvidím.
Po nějakém čase jsem dostala odpověď. Nějak se to sešlo, že jsem se na velikonoční neděli ocitla v Křesťanském společenství ve vesničce u Jeseníku. Hodně mě překvapilo, když kazatel začal mluvit o tom, že si kdysi také nebyl jistý, jestli se dostane do nebe, a myslel si, že je to tak správně. Jak by to také někdo mohl vědět? Ale Ježíš už za všechny naše hříchy zemřel, tak proč tu jistotu nemít?
Překvapilo mě, že mi tohle uniklo. Vždyť se to přece říká už v nedělce. Ale tak moc jsem cítila vinu, že nedělám dost, že mi úplně uniklo, co pro mě Ježíš udělal. Moc mě dojalo, když jsem si uvědomila, že Bůh chtěl, abych to věděla. Jaká je pravděpodobnost, že na Velikonoce skončíte 25 ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
