Lukáš Targosz: Štafeta víry, lásky a naděje
Často říkáme, že Bůh má jen děti, a ne vnoučata. Myslíme tím, že každý křesťan musí mít svou jedinečnou zkušenost s Bohem. Nestačí jen vyrůst v křesťanské rodině nebo chodit do křesťanské školy. Trochu jsme ale ztratili povědomí, že víra není jen individualistická zkušenost odtržená od obecné nebo rodinné historie...
Audio pouze pro předplatitele
Ve Starém zákoně mnohokrát čteme, že se Bůh izraelskému národu představuje jako Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba. Proč je to důležité? Protože Bůh je Bohem historie. Je propojený do minulosti a baví ho tvořit budoucnost. A nás k tomu zve. Přitom nemusíme objevovat všechno znovu a můžeme čerpat z bohatství a poznání předchozích generací. Čím jsem starší, tím více oceňuji, že Bůh není jen Bohem mé generace, ale všech.
Víra není přenositelná do dalších generací. Přesto jim otevírá dveře.
Zajímavé je, že když se Bůh identifikuje s třemi izraelskými praotci, vypráví tím zároveň příběh vykoupení a naděje. Každý z praotců měl problém zplodit potomky. Abraham měl slíbeného syna, ale Sára byla neplodná. Řešil to po svém – přenesením otcovství na její otrokyni – a až později se dočkal syna od milované ženy, Izáka.
Ten se oženil s Rebekou a později se za svou ženu modlil k Bohu, protože byla neplodná. Byl vyslyšen a jeho žena počala dvojčata.
Jákob, mla ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
