Jarní přemítání s nůžkami
Předjaří je pro mne čas intenzivní práce na zahradě. Někdy ještě než roztají poslední zbytky sněhu, začnu stříhat stromy. Kromě mnoha slivoní a čtyř ořešáků mám čtrnáct jabloní a tři hrušně. Už na první pohled na nich poznáte, že je potřeba bolestivého zásahu zvnějšku, aby se strom usměrnil, neplýtval energií na neplodných věcech a taky aby nevypadal jako koště vzhůru nohama. Beru štafle, nůžky a trošku rozčilený vylezu nahoru, hlavu v houští a jdu na to. Postupuji systematicky větev po větvi a rozhoduji o osudu každého výhonu.
Audio pouze pro předplatitele
Mnoho z nich nevyžaduje žádné dlouhé přemýšlení. Výhon je krásný, rovný, pyšně vystřeluje kolmo nahoru ke slunci, aby zabral nejlepší místo, zastínil ostatní. Jde bez milosti ven.
Některé výhony začínají šikmo, nebo dokonce vodorovně, ale pak se stočí a v pýše zamíří kolmo nahoru. Ty zastřihnu za prvním spodním nebo vnějším pupenem. Dám jim šanci, pýcha tam je, ale na začátku i náznak pokory. Z pupene příští rok vyrazí nový výhon. Kam se vydá? Vzhůru ke slunci, nebo zaplnit prostor, kde nikomu nestíní a nese ovoce?
Poslední druh výhonů je nejvzácnější. Pokorně se vydávají vodorovně v důvěře, že já zařídím, aby bylo dost slunce i pro ně. Proti ostatním jsou to chudinky, ale právě s takovými se mazlím. Ohmatávám pupeny, počítám, mám zastřihnout za sedmým, nebo za devátým? Chci, aby se budoucí větev zatočila víc doprava, nebo doleva?
A nejde si nevšimnout rozdílů mezi druhy stromů: Některé mají skoro vždy jen kolmé výhony, dlouho u nich trvá, než na nich člověk ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
