Zuzana Földesiová: Léto (báseň)

Oblaka plují po vysokém nebi,
tam, kde si rorýs jako šipka lítá.
A ponenáhlu, bez fanfár zde svítá.
A slunce sype zlaté lístky k zemi.

Ze země vůně nad loukami stoupá,
v pavučinách se kapky rosy třpytí.
Slunce již plně na celou stráň svítí.
Léto se líně na paprscích houpá.

Procházím sama se tím něžným krajem,
vše kolem jásá, mně však lehko není,
soustředím se jen na své utrpení.
Ztratila jsem o všechnu krásu zájem.

Snad je to mládí, co mou duši svírá,
snad první láska, která zradit měla.
Kdybych však nic dalšího nevěděla:
Má víra v lásku nikdy neumírá.