Zemřela zpěvačka Dolly Partonová, pro niž byla hudba službou Bohu

„Jednoho dne, když jsem se upřímně modlila, prolomila jsem jakousi duchovní zeď a našla Boha,“ napsala Dolly Partonová ve své autobiografii z roku 1994. „Ne jako trestajícího, bombastického tyrana, ale jako přítele, s nímž mohu mluvit tváří v tvář. Koneckonců je to náš Otec.“

Vyrůstala jako jedno z dvanácti dětí v chudé rodině v Tennessee. Její dědeček Jake Owens byl letniční kazatel a církev tak byla významnou součástí jejího dětství. Veřejně zpívat začala už jako dítě. Křesťanská víra a hudba se tak v jejím životě od počátku prolínaly. Sama Partonová později tvrdila, že víra je pro ni důležitá a že modlitba je součástí jejího života. „Modlím se každý den. Modlím se za všechno.“

V rozhovorech pro The Christian Post mluvila také o přesvědčení, že její život má svůj smysl a účel. „Vždycky jsem měla pocit odpovědnosti vůči Bohu, že pro něj mám něco udělat,“ řekla. Svou vlastní nedokonalost přitom nijak nezakrývala: „Hřeším celou cestu, ale snažím se, jak nejlépe umím, a prosím o odpuštění sedmdesátkrát sedmkrát.“

Důležitým tématem pro ni bylo právě odpuštění. V rozhovoru z roku 2020 vysvětlovala, že člověka zbavuje nahromaděného hněvu a hořkosti. „Je mnohem lepší odpustit,“ řekla. Odpuštění podle ní neznamená zapomenout na to, co se stalo, ale rozhodnout se tím dál nenechat ovládat svůj život.

Partonová je známá především svými hity jako „Jolene“, „9 to 5“ nebo „I Will Always Love You“, ale do mnoha jejích písní se výrazně promítala právě i její víra. V roce 1971 vydala gospelové album The Golden Streets of Glory a během kariéry nahrála řadu duchovních a křesťanských písní. Album Precious Memories z roku 1999 obsahovalo například písně „Amazing Grace“ a „What a Friend We Have in Jesus“. K jejím pozdějším křesťanským spolupracím patřily písně „There Was Jesus“ se Zachem Williamsem a „God Only Knows“ s dvojicí For King & Country. Obě spolupráce získaly Grammy v kategorii současné křesťanské hudby.

Partonová sama svou tvorbu chápala jako něco víc než zaměstnání. „Vždycky jsem měla pocit, že moje hudba je spíš mou službou než prací,“ řekla v roce 2019. Dodala, že chce svůj vliv využít k tomu, aby „trochu rozjasnila svět“, a že „Bohu se cítí nejblíž, když píše“.

Víra pro ni byla také způsobem, jak se vyrovnávat s těžkými obdobími. Po smrti svého manžela Carla Deana v březnu 2025 mluvila o naději na opětovné shledání: „Jsem člověk víry a opravdu věřím, že ho jednoho dne znovu uvidím.“

Po její smrti její synovec Bryan Seaver zdůraznil právě tuto stránku jejího života. Při oznámení úmrtí řekl: „Smutek je na naší straně, ne na straně Dolly. Dolly žila ve světle a je v Ježíšově náručí.“ Rodina uvedla, že Partonová zemřela v Nashvillu obklopena svými blízkými po krátkém boji s rakovinou. Soukromý pohřeb se má konat pouze za účasti nejbližší rodiny.

Dolly Partonová po sobě zanechává mimořádně rozsáhlé hudební dílo i filantropickou práci. Její vztah ke křesťanství přitom nebyl bez otázek a napětí: sama se označovala za duchovní, nikoli náboženskou, a od organizovaného křesťanství se v určitém období života částečně distancovala. Veřejně a dlouhodbě také podporovala LGBTQ+ komunitu; už v roce 1991 nahrála píseň „Family“, ve které homosexuálně orientovaným lidem vyjádřila přijetí. Na kritiku některých konzervativních křesťanů reagovala tak, že klade důraz především na lásku a přijetí. K Bohu a tématům modlitby, odpuštění a naděje se opakovaně vracela ve svých písních i veřejných výpovědích.

Christian Today, Christianity Today, Christian Post, Premier Christian News