Tomáš Dittrich: Nalinkovaní křesťané?

Když můj táta studoval Libeňské gymnázium, jakožto kulturní referent třídy pozval na diskusi se spolužáky satirika Václava Lacinu. Táta byl komunista, Lacina taky, tak si rozuměli. Táta komunistou přestal být ještě před únorem 1948, taky ho za to komunisté hned po převratu vyloučili z denního studia. Václav Lacina naopak na společenském žebříčku stoupal k různým funkcím v kulturní sféře (popsal to ve druhém díle svých pamětí pod názvem „Co vám mám ještě povídat“). Až postupem času se dostal do nepřízně komunistických úředníků; po srpnu 1968 nesměl publikovat. Když s ním tehdy otec znovu navázal vztah, Lacina to, že u mé mámy doktoři zrovna zjistili tasemnici, komentoval slovy: „To vám závidím. Jak rád bych byl, kdyby mi taky vycházely články!“

S Václavem Lacinou a jeho droboučkou, laskavou manželkou jsme se pak docela často navštěvovali. Táta se mi při jednom setkání snažil vysvětlit, že dříve byl Lacina prorežimní, ale nevěděl, jak to uctivě vyjádřit. „Jen řekněte, Fanoušku ...