Ráchel Bícová: Dokud nás násilí nerozdělí?
Domácí násilí je téma, které bylo dlouho v rámci církve určitým tabu. („Takové věci se přece v církvi nemohou dít...“) Ve skutečnosti právě v oblastech, kterým se v církvi raději vyhýbáme, mohou být skryté hluboké problémy.
Audio pouze pro předplatitele
Co je vlastně domácí násilí? Definic najdeme řadu, tato je myslím dobře výstižná: „Domácím násilím se zpravidla označuje týrání a násilné jednání odehrávající se mezi osobami blízkými, žijícími spolu ve společném bytě nebo domě, kdy jedna násilná osoba získává a udržuje nad druhou moc a kontrolu.“
V církvi jsou někdy ženy vyzývány, aby prostě „nesly svůj kříž“. Stáváme se tak spoluviníky týrání.
Všimněme si, že nejde jen o násilí jako takové, ale také o to, co tím násilná osoba získává: moc a kontrolu. Od běžného násilí se to domácí liší blízkostí a společným bydlením. Je samozřejmě hrozné, když nás někdo napadne na ulici, je to ale jednorázová událost. U domácího násilí se jedná obvykle o dlouhé roky. Specifikem je také stupňující se agresivita, skrytost, obtížná postižitelnost, často také pokračování i po rozchodu či rozvodu partnerů.
Neexistuje žádný typický pachatel domácího násilí ani typická oběť. Násilníci i oběti pocházejí z jakéhokoli sociá ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
