Psychická odolnost: Všechno mě děsí...
Potácím se nocí obývacím pokojem. Auvajs. Noha vrazí do sušičky. Dobře, tudy ne. Někde tady bude ještě pračka. Šmátrám dál, ale za chvíli vrazím do koupelnové skříňky. Ano, jsem stále v obýváku, a pokud si dobře vybavuju, tak u dveří na WC, kam se chci ve 2:25 dostat, se potřebuju vyhnout naskládaným dlaždicím...
Audio pouze pro předplatitele
V duchu spílám řemeslníkům, kterým rekonstrukce naší koupelny trvá tak dlouho. Vezmou vám kus domova s příslibem, že ho začas vrátí vylepšený. Díky Bohu za šikovné řemeslníky, ale jak se mám vyrovnat s tím, že se můj obývák skoro každý den mění ve stavbu a že snaha prodrat se v noci na záchod mi připomíná únikovou hru? Byla by to docela zábava, pokud by to trvalo tři týdny, jak původně slibovali. Já se ale už 69 dnů nesprchuju, neperu a nesuším prádlo pětičlenné rodiny. Ne doma. Když se do toho vloží další rodinné a pracovní starosti běžných dnů, moje ručička nádrže psychické odolnosti je už dávno v červeném poli.
Někdy se v životě dějí věci, které nás vykolejí. Čekáme, že budou tak, jak je známe – a když jsou najednou jinak, rozhodí nás to. Na něco se dokážeme připravit a nějakou chvíli se s tím vypořádávat. Na rekonstrukci koupelny budeme časem vzpomínat jako na zážitkovou hru.
Některé věci ale vykolejí člověka na dlouhou dobu. A někdy se to netýká jednotlivců, ale ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
