Posvátný kalich z překližky (historka z kazatelské praxe)
Své mládí jsem prožil v mikroklimatu Brna. Po přestěhování do České Třebové jsem vstoupil do nového světa. K němu patřila i modlitebna s charakteristickými fládrovanými lavicemi, převýšenými okny a rozložitou kazatelnou v čele sálu. Řečniště bylo robustního vzezření a stylově přetřeno béžovým fládrovým nátěrem. Jeden detail na tomto ctihodném ambonu trvale upoutával mou pozornost. Kalich. Ten kalich! Hnědý, pilou vyřezaný z překližky.
Audio pouze pro předplatitele
Často jsem přemýšlel, jak vlastně autor své dílo zamýšlel. Je to pohled zepředu nebo zezadu, či jakoby seshora?Přemýšlel jsem, jak autor konstruoval perspektivu. Nebo je to symbolické dílko? Kdy asi vzniklo? Snad mi bude odpuštěno, ale kalich ve mně vyvolával pocit jakéhosi „táborového designu“. Kolikrát mě napadlo, zda ho nevyrobily děti na nějakém pobytu tematicky zaměřeném na dobu husitskou a potom nebyl na památku zavěšen na kazatelnu. Řečniště vytvářelo dojem velké husitské pavézy, nebo spíše vozové hradby.
Nevěřím svým očím. Ten kus dřeva mě snad bude pronásledovat až na konec světa!
Postupně jsem se dozvěděl, že kalich vyřezal kdosi ctihodný, snad jistý „bratr Matouš“. Bylo mi jasné, že na tuto „skoro relikvii“ nemohu sáhnout. Ale přiznávám, že mě provokovala.
Následující řádky jsou svědectvím o mé vnitřní rozpolcenosti, o mém kazatelském alibismu i o úsměvné ochotě druhých mi pomoci. Berte moje slova jako generální zpověď.
Kam zm ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
