Novela církevního zákona: riziko pro svobodu?
Když Ústavní soud 1. dubna 2026 rozhodl, že některé části konkordátní smlouvy s Vatikánem nejsou v souladu s ústavním pořádkem (šlo hlavně o úplné zpovědní tajemství a o právo církve určovat, kdo a za jakých podmínek může nahlížet do jejích archivů), v církevním prostředí to nevyvolalo jednoznačné reakce. Mnozí to vnímali spíše jako otevřenou otázku: Pokud stát garantuje určité výhody katolické církvi mezinárodní smlouvou, která je nad zákony, neměl by z ústavního principu rovnosti zajistit vždy totéž i ostatním registrovaným církvím a náboženským společnostem?
Audio pouze pro předplatitele
Zní to rozumně, nicméně...
Jen o pár týdnů později přišla z ministerstva kultury další zpráva. V legislativním plánu vlády na rok 2027 je zařazen úkol: „Posílení pravomocí státu v případech, kdy by církve a náboženské společnosti překračovaly zákon nebo ohrožovaly bezpečnost.“ Neoficiálně se této změně církevního zákona říká „Lex Liščenjuk“ – podle kauzy ruského popa, který byl pro bezpečnostní riziko z naší země vyhoštěn, ale stále je statutárním zástupcem Ruské pravoslavné církve v ČR. Také spory s Náboženskou společností Svědkové Jehovovi (NSSJ) ukázaly, že stát někdy postrádá mírnější nástroje než úplné zrušení registrace (viz rámeček ČR vs. jehovisté). Další obavy se v minulosti (2016–2017) objevily i v souvislosti s radikálními islámskými kazateli.
Církevní zákon se upravoval naposledy v loňském roce. Byla to ale novela převážně technická – šlo v ní o elektronizaci evidence a zjednodušení administrativy. Ta připravovaná míří podstatně dál. Chce zajis ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
