Mladé Američanky se zbavují „náboženských nálepek“, stále více jich je „bez vyznání“

Ženy byly dlouhou dobu vnímány jako páteř náboženského života v Americe. A stále platí, že ženy se chápou jako „náboženské“ (religious) častěji než muži, dosvědčují, že víra je v jejich životech důležitá, a účastní se bohoslužeb a modliteb. To platí zejména pro ženy starších věkových kategorií, jak ukazují data, shromážděná Pewovým výzkumným centrem.

Ovšem časy se mění. Ukazuje se, že čím dál více mladých žen opouští organizovaná náboženství. Nová zpráva, zveřejněná letos 15. dubna Veřejným institutem pro výzkum náboženství (PRRI) ukazuje, odhaluje, že 43 % dospělých žen mladších 30 let se definuje jako „bez vyznání“ – nehlásí se tedy k žádné konkrétní náboženské identitě. To ještě nutně nic nevypovídá o jejich osobních názorech na náboženské otázky, o jejich vnitřním prožívání spirituality nebo o duchovních praktikách, do kterých se mohou (nebo nemusí) zapojovat. Poukazuje to však na jednoznačný odklon mladých žen do 30 let od organizovaných, institucionalizovaných a jednoduše definovatelných forem náboženství. V roce 2013 bylo „bez vyznání“ 29 % amerických žen; jde tedy o 14% nárůst za 13 let.

PRRI zjistil, že ženy „bez vyznání“ poměrně výrazně přečíslily muže „bez vyznání“, kterých je 35 %. PRRI zjistil, že celkově – bez ohledu na gender – se jako „bez vyznání“ identifikuje 39 % Američanů do 30 let věku. Tato zjištění kontrastují s nedávnými zprávami o „náboženském boomu“ či tzv. „tiché obnově“ mezi mladými lidmi v generaci Z. (O tichém probuzení jsme psali např. zde; o nedůvěryhodných datech, na kterých byla zpráva založena, jsou informace zde.)

Podle výkonné ředitelky PRRI Melissy Deckmanové (*1971) odrážejí zjištěná data aktuální politickou a sociální realitu Spojených států. Mladé ženy podle ní nemají zájem o tradiční genderové role, které mnohé etablované náboženské organizace propagují. „Myslím, že dochází k čelní srážce, kdy se mnoho mladých žen zbavuje náboženských nálepek zkrátka proto, že neschvalují názory konzervativních a etablovaných církví.“

Považuji opět za důležité zdůraznit, že Deckmanová mluví o tom, že se mladé Američanky zbavují „náboženských nálepek“. A to především těch, které nějak odkazují k etablovaným, často více či méně konzervativně orientovaným církvím. O jejich náboženských přesvědčeních jako takových, stejně jako o jejich duchovním životě, to neříká vlastně téměř nic; pouze to, že víme, vůči čemu se cítí potřebu vymezit.

Nicméně podle Hartfordova institutu pro náboženský výzkum ženy (bez ohledu na věk) stále tvoří 60 % aktivního členstva náboženských kongregací ve Spojených státech; mladí lidé obecně (bez ohledu na gender) tvoří pouze 14 % členů náboženských kongregací, ačkoli v rámci populace Spojených států tvoří čtvrtinu všech obyvatel.

Opačné fenomény: theobros a tradwifes

Nový průzkum rovněž ukazuje výrazné rozdíly v náboženském složení dvou hlavních politických stran v zemi. Republikáni zůstávají tradičně křesťanští – 84 % členů „Grand Old Party“ se v průzkumu označilo za křesťany. Pouze 13 % republikánů je „bez vyznání.“ Naproti tomu mezi demokraty tvoří křesťané pouze mírně nadpoloviční (58 %) většinu, 8 % z nich se hlásí k jiným náboženstvím. Z toho lze usuzovat, že celá třetina (34 %) členů Demokratické strany je „bez vyznání“ – ať už to znamená, že se považují za agnostiky, ateisty nebo za duchovně praktikující, kteří se ale necítí být součástí žádného konkrétního náboženství.

Průzkum také ukázal, že polovina (51 %) všech LGBT+ lidí ve Spojených státech je „bez vyznání“, což je dvakrát více než mezi heterosexuálními Američany (25 %).

Kromě (zatím spíše neověřených) tvrzení o přílivu mladých mužů do tradičních církví, je na vzestupu také fenomén tzv. „theobros“ („boží týpci“). Jde o křesťanské kazatele a pastory, působící zejména v on-line prostoru, kteří zastávají vyhraněně konzervativní hodnoty, křesťanský nacionalismus a tradiční genderové role. Někteří z nich dokonce prosazují zrušení 19. dodatku ústavy Spojených států, který zaručuje ženám volební právo.

Již delší dobu se hovoří rovněž o fenoménu tzv. „tradwifes“ („tradičních manželek“) – žen, které dobrovolně přijímají a propagují tradiční genderovou roli přisuzovanou ženám. Nepracují, starají se o domácnost, mají mnoho dětí, oblékají se decentně až staromódně, poslouchají manžela, chodí do kostela a o tom všem píší a natáčí příspěvky na sociální sítě, kde často působí jako influencerky.

Zda tyto a další podobné jevy povedou k zastavení odlivu mladých žen z tradičních náboženských společenství je, eufemisticky řečeno, dosti nejisté. „Jako strategie nárůstu členů se to zdá být poněkud riskantní,“ poznamenává lakonicky Deckmanová.

Převzato se svolením od Náboženského infoservisu, zpracováno podle článku Religion News Service.